žalozpěvy pro zkaženou generaci.

Vraní ranní dívka

V rukou květiny, vlasy jak vrána

dokonce ani krása ponurýho rána

by se jí nikdy nemohla vyrovnat

a její nedokonalosti zarovnat

protože i ty byly nádherný.

Ty květiny, ač mrtvé jí drzěly

držely ji nad vodou, vedle ní ležely

pokaždé když je zalévala solí

nevypadá to, ale rány bolí

tu dívku s vlasy jak vrána.

Ty žluté květy vadly zas

aby mohl dál znít její hlas

mezi paneláky plnými snobů

když marně hledala cestu domů

i přes to, že domov dávno ztratila.

A ta dívka tančila s mrtvými

květy dávno smířenými

s tím, že budou umírat

aby vzlyky té dívky mohly ubírat

na síle a hlasitosti.

I když se uložila ke spánku do trávy

a vyřídila poslední pozdravy

nebi a slunci, byli s ní

ty květy smrtí hrající

šly spát s ní.

A druhého dne nalezli

snobové, jinak doma zalezlí

žluté mrtvé květy po dívce

co nechala se zdolat lehce

i přes ochranu květin.

Věnováno všem mrtvým dívkám s mrtvýma květinama v rukou a zaschlejma slzama na tvářích. Nezdá se to, ale bude líp a zase rozkvetete xx