žalozpěvy pro zkaženou generaci.

Pomník

Z pomníku trčej dráty

na prstech počítam ztráty

zdravý plíce, smysl života

a taky jednoho kokota

už se to nezmění

dávno tady není

pro mě ani pro tebe

už odešel do nebe

z pomníku kanou slzy

odešel moc brzy

možná půjdu za ním

vstříc andělskejm pláním

vypařim se jako zápach kouře

co odešel zuří bouře

z pomníku tečou jeho slova

samého osudu osnova

nařídila jeho konec

zazvonil zvonec

pohádka končí

on teď tančí

s andělem či ďáblem

prohnilym sálem

a z pomníku tryskaj vzpomínky

na trávu a kamínky

na štěrkový cestě

chtěla jsem říct ještě

tolik slov a vět

chci ho vrátit zpět

do našeho světa

ale je konec, veta

jestli ho chci vidět

nesmim tady sedět

ale stejně jako on

umlčet ten zvon

co bije jak moje srdce

který teďkonc trpce

teče z toho pomníku.

Věnováno všem, co nás museli opustit. I těm, co o tom jenom uvažovali. I těm, kterým někdo odešel. Bez smrti by nebyl život, ale i smrt je pěkná svině. A jestli jste někdy chtěli odejít tak pamatujte, že to, že jste se narodili znamená, že tu máte co dělat. Každej život, co odejde s sebou vezme i kus radosti, který v tomhle světě neni nazbyt. Vždy se najde někdo, kdo vás miluje a komu byste ublížili, kdybyste odešli. A tak zatněte zuby a vydržte to-bude líp, ale musíte věřit.