Osamělá světluška u pomníku,
padá nedopalek, něco si přej
tisícovky paranoidních světlušek,
dělaj věci, co se nesměj
brouzdaj pod rouškou tmy
s jistotou, že nikdo nic netuší
žalozpěvy se rozléhají tmou,
teď světlušky nikdo neruší
s železnou jistotou,
že je nikdo nenajde
ale co, když někoho
hledat je napadne?
schovejte se světlušky,
ale nezhasínejte
utečte paranoidním policajtům,
v noci neusínejte
schovejte se tý paranoie,
ať vás nedostihne
utečte výčitkám svědomí,
ať vás trest nepostihne
zamkněte okna i dveře
na deset západů
a nechte se pohltit stovkou paranoidních nápadů
osamělá světluška u pomníku,
nedopalek vyhasl, co sis přál?
aby ty paranoidní světlušky
mohly zářit dál.
Věnováno všem světluškám a mýmu milovanýmu paku, co ze mě taky jednu udělalo, ač neúmyslně. Je trapný, že ti věnuju už druhou básničku, ale prostě tě mam až moc ráda, no xx
ČTEŠ
žalozpěvy pro zkaženou generaci.
Poesiadalší kilo za cigára padlo koupit si radost nás nenapadlo věnováno 'tý zkažený' generaci, protože se zapomíná, že v našem věku byli vlastně všichni stejní Sbírka poezie s tématikou dětskejch lásek, nenávistí, snů a otrávenejch puberťáků 29/09/2018...
