V první minutě kdy mi to řekl,
jsem chtěla vztekem rozbít celý svět,
můj kotlík hněvu mocně bublal,
jako kdyby se měl rozpadnout.On, chlapec hnědovlasý,
musel slyšet křik mocný.V druhé minutě od té zprávy,
z uší mi nejspíše stoupala pára,
ledabyle dal do tašky noviny,
do běhu rychlého jsem se dala.Kousat, škrábat a házet,
to všechno jsem chtěla provádět.V třetí minutě se začíná litovat,
celou dobu po něm házím věci,
chtěla bych aby cítil tu bolest,
která se mi rozlila v srdci.Nakonec pryč odcházím zdrceně,
on s tělem stáhnutým bolestně.
ČTEŠ
Poníčené štěstí
PoetryVzpomínky mlhavé, časem blednoucí a zapomínamé, se snažím vkládát do těchto slov a řádku, abych na ně nikdy nezapomněla.