Křičící zrůda,
mé tělo bezmocné ovládá,
myšlenky své bych řekla ráda,
do kovové klíctky mně ovšem ukládá.
Netoužím po smutných slzách,
každý okamžik vzpomínat a chřadnout,
lživých slovech a naučených radách,
jenž mě již nedokáží na srdci zahřát.
ČTEŠ
Poníčené štěstí
PuisiVzpomínky mlhavé, časem blednoucí a zapomínamé, se snažím vkládát do těchto slov a řádku, abych na ně nikdy nezapomněla.
