Každý potřebuje několik lidí,
na které se může spolehnout,
povahou se od sebe liší,
pevně je k sobě přivinout.
Štěstí se kolem nás točí,
když pohledy se k nebi stočí.
Když zabloudím v paměti,
vytáhnu jednu zaprášenou minulost,
která se tam tlačí,
už jí bylo dost.
Jak taková vzpomínka zmizí,
to dívku usměvavou tíží.
Lidí je tu na planetě spousta,
když ovšem nemá své přátele,
najednou si příjde pustá,
všechno dívce připadá smutné déle.
Je velmi důležité,
najednou se nezdá nic složité.
ČTEŠ
Poníčené štěstí
PoesíaVzpomínky mlhavé, časem blednoucí a zapomínamé, se snažím vkládát do těchto slov a řádku, abych na ně nikdy nezapomněla.
