My Precious Teacher |jιĸooĸ|

Kde si byl?

Do školy jsem nešel 5 dní, otec totiž ze mně vyšukal snad půlku duše. Teď ležím v posteli a čučím na strop, ten strop je zajímavější než můj život. Kéžbych byl v příštím životě strop nebo kámen, ono to stejně vyjde na stejno. Rozhodl jsem se že zítra půjdu do toho blázince, do blázince kde je...Proč na něho pořád myslím?!
Okřikl jsem se a polštářem, který jsem měl pod hlavou, jsem se začal dusit.

Nechápu jak se někdo může udusit polštářem, buď jsem vadný nebo to fakt nejde. Podíval jsem se na hodiny kolik je - 22:41
Je čas jít spát.

Ráno jsem spáchal ranní hygienu, oblíkl jsem se do těsných džín, bílého trička a přes to si vzal křiváka. Dneska nemám na snídani chuť, vlastně já poslední dobou nemám chuť na nic.
Šel jsem si ještě pro tašku, už bych konečně mohl koupit ty sešity. Šel jsem na bus i když je brzo, alespoň budu stíhat. Autobus přijel po několika minutách, nebaví mě pořád jezdit autobusem. Pořád je plný lidí, které jsou nemocní nebo jsou spocení, já chci fakt někdy udělat ten řidičák.

Po miliónech letech jsem se objevil před školou, podíval jsem se na mobil kolik je - 7:19
Tak to jsem tady fakt brzo, uviděl jsem jednoho kluka který měl zrzavé vlasy.
"Hej! Co tu děláš tak brzo?" Zakřičel jsem na něho. Což jsem neměl dělat. Protože ten kluk se otočil mým směrem a mě se mohl vyskytnout pohled na Jimina. "Kookie?" Řekl nevěřícně a blížil se ke mně, já tam stál jak přikovaný.

Tohle není dobrý.

Napadl mě jedině útěk. Ihned se mi nohy rozpohybovali, ale místo toho aby utíkali pryč, běželi za Jiminem. Vůbec nevím co mně to popadlo, ale já mu dal facku. Já mu fakt dál facku! "Kooku? Proč?" Jeho hlas mě probudil z tranzu, rychle jsem ho objal a začal se mu omlouvat. Dokonce jsem začal i brečet. "Víš co? Vezmu tě do kabinetu, takhle akorát nastydneš." Co řekl tak udělal. Za pár minut jsem se objevil v jeho kabinetu, o dost se to tu nezměnilo. Jimin mě posadil na jednu ze židle a klekl si, hladil mi stehno protože jsem furt brečel. "Kookie," Povzdychl si, "Já nejsem naštvaný na tebe, ale na sebe, nechápu proč jsem na tebe vyjel." Sklopil pohled na zem. "J-Jimine, j-já." Snažil jsem se mluvit mezi vzlykama. " To je v pořádku, nemusíš se omlouvat." Ujišťoval mě. A potom přišla ta otázka.

"Kde si vlastně byl?"

"K-Když jsem od tebe u-utekl tak mě nějací chlapy zmlátili a já kvůli ním necítil celé tělo." Lež za lží.

Proč jsem mu lhal?

--
Dobré ráno 😅