My Precious Teacher |jιĸooĸ|

Kabinet

"Proč?" Vyjel jsem po něm.
"Proč se o mně staráš, když mně ani neznáš?!" Koukal jsem na něj zoufale, čekal jsem na jeho vysvětlení.
Mlčky tam seděl.
"Tak už kurva něco řekni!" Zařval jsem na něj.
On vstal obešel stůl a upřeně na mně koukal, "Snažím se ti pomoct a ty se ptáš proč? To neoceníš pomoc? Nevím proč se chováš takhle, ale fakt ti chci pomoct. Takže jestli chceš tak tě můžu vyslechnout z tvých problémů a nějak to vyřešíme." Řekl mile a s nadějí v očích se na mně usměje.

"Trhni si." Prskl jsem na něj, otočil se na podrážce, otevřel dveře a šel jsem si do třídy pro mobil protože jsem ho nechal na lavici.
Přišel jsem do třídy a rychlým krokem šel ke svojí lavici.
Už jsem byl u ní a natahoval se pro mobil, ale zastavila mně ruka na mém rameni.

Pootočil jsem hlavu a uviděl jsem že to je Park. Přiblížil se víc ke mně a zašeptal mi do uchu, "Rozmysli si to, u mně vždycky najdeš otevřenou náruč." Odtáhl se a už normálně nahlas řekl: "Klidně už jdi domů, když tu nechceš být tak tě nebudu držet."
Otočil jsem se na něj, chňapl mobil a kývl na něj. Park kývl na dveře a já se k nim rozešel.
Když jsem už vycházel ze dveří tak jsem slyšel pár studentů, "Proč on může a my ne?!" "Protože jsem mu to dovolil a teď držte huby!"
Uchechtl jsem se, na drsňáka si neumí hrát.

Odešel jsem ze školy a šel domů pro peníze abych si mohl koupit svačinu. Došel jsem domů a když jsem otevřel dveře tak přede mnou stál vožralý otec. Jak vím že je vožralý? On je vožralý nonstop.
"Kam si šel?!" Zakřičel a začal rudnout vzteky.
"Že by do školy?" Prohodil jsem jen tak a rozešel ke svému pokoji.
Už jsem byl skoro za nim, ale on mně chytil za rameno a odhodil mě nazpátek. Sykl jsem bolestí a a vnímal jsem jenom bolest v zádech.
"Co si to dovoluješ, hošánku?!" Zařval znova a dával mi rány do těla.
Nevnímal jsem ty rány, ale tu bolest kterou způsobovali.

Najednou jsem nic neslyšel a neviděl protože jsem omdlel bolestí.
Probudil jsem se a mžoural na hodiny přede mnou.
13:42
To musela být asi hodně velká bolest.
Vstal jsem a klopýtal jsem do pokoje pro peněženku.
Všiml jsem si jak otec chrápe na gauči, televize zaplá a zrovna tam běží nějaké fotbalové utkání. Odfrkl jsem si a obrátil zrak ke dveřím které vedou do mého cíle.
Otevřel jsem dveře a do nosu mě praštila známá dobrá vůně pokoje.
Vzal jsem si peněženku a odešel.
Odešel jsem z pokoje a potom i z toho místa které se nazývá domovem.

Došel jsem do parku a našel jeden stánek s jídlem. Koupil jsem si párek v rohlíku a vodu. Všichni na mně divně koukali protože jsem pomalou chůzí vypadal jako nějaká mrtvola ktera vstala z mrtvých.
Sedl jsem si na jednu lavičku která byla nejdál od ostatních.
Snědl jsem jídlo a dopil vodu.
Potom jsem znova usnul, ta bolest je tak unavující.
"Kooku, vstáávej~" Třásl se mnou někdo, otevřel jsem oči a nemohl jsem uvěřit tomu koho vidím.
"C-co tu děláš?" Zeptal jsem se nechápavě na dotyčného.
A ten dotyčný byl Jimin.

----
Tuhle kapitolu jsem dělala celý den a musím uznat že tahle se mi povedla 😂

- Váš Hobbit^^