My Precious Teacher |jιĸooĸ|

Proč?

Vzbudil mě rachot v přízemí, "Jaký debilové?" Zamrmlal jsem si rozespale a jednou rukou jsem si mnul oko, spal jsem totiž na levém boku. Pořád jsem tam ležel ale ten rachot nepřestával. Zvedl jsem se, nazul si boty a rozešel se do útrob hospůdky. Šel jsem po dřevěných schodech a už jsem cítil zase ty cigarety, alkohol a jídlo, né že by mi to vadilo. Právě že naopak, ale stejně by si od tich cigaret mohli dát voraz.

Už jsem stál na posledním schodu a začal se porozhlížet. Dědkové hráli karty, přitom se smáli, nějaká parta v mém věku je tu vožralá na sračky a potom tu jsou lidé kteří v klidu pijí pivo a přitom kouří cigaretu. Podíval jsem se i k recepci/baru, to co jsem viděl mě zarazilo. Stál tam jeden policista, v levé ruce držel mojí fotku a pravačkou na ní ukazoval. Holka která mi dala klíčky jenom kývala, potom ukázala mým směrem kam se ten fízl podíval. Rozešel se ke mně ale já začal rychle vybíhávat schody nahoru.

Podíval jsem se zase a spatřil toho fízla jak běží za mnou. Už jsem byl na patře a rychle běžel do svého noclehu, slyšel jsem jak ten policista na mě marně řve o pokus mě zastavit. Bylo to fakt marný. Vletěl jsem do pokoje a rychle zabouchl dveře, přilepil jsem se na ně aby je nemohl otevřít. Na začátku přetahované o dveře jsem vyhrával já, ale policista zabral a už se mu dařilo dobývat ke mně.

Nestačil jsem ani mrknout a už stál předemnou celý udýchaný. Změřil jsem ho pohledem od paty až k hlavě. Černý vlasy, černý oči, vysportovaná postava a na podšívce bylo žlutým tiskacím písmem Jung Hoseok, ta tvář mi byla povědomá. Proč si sakra nemůžu vzpomenout?

"Dostal jsem hlášení že ses Parkovi už nevrátil, mladej." Ušklíbl se. Počkat od Parka? "Od Parka Jimina?" "Ano, je to můj bývalý parťák, měl krásnou přítelkyni. Škoda že už není přítomná v naší partě." Povzdychl si, v naší partě? Není on jeden ten člověk co je na těch fotkách u Jimina v bytě? "Jste jeden ten z lidí které jsou na fotkách u Jimina?" Zeptal jsem se, čekal jsem na odpověď ale on jenom lehce kývl. "Jak dlouho jsem už pryč?" Dneska se pořád budu ptát. "Jsou 3 hodiny ráno, takžee...Nějakých 13 hodin? Promiň ale matika mi nikdy nešla." Podrbal se na zátylku. "Proč si utekl?" Zeptal se mě starostlivě. "Je to jenom mezi mnou a Parkem." Řekl jsem ledově a začal hledat mobil.

Našel jsem ho a podíval se co je nového.

130 hovorů od neznámého čísla

451 zpráv od neznámého čísla

Asi jsem udělal blbost. Teď se musí hodně strachovat, určitě teď nespí a čeká až se mu někdo z jeho bývalých kolegů ozve. "Chci zpět." Pípl jsem a on jenom chápavě kývl, "Sbal si věci, jdu vrátit klíč a budu na tebe čekat dole." Přikývl jsem a začal si po sobě uklízet. Měl jsem hotovo a tak jsem šel za Hoseokem. Ten mě dovedl k policejnímu autu, otevřel mi dveře na místo spolujezdce, tišše jsem poděkoval a už si sedal. On jenom s mírným úsměvem za mnou zavřel dveře a šel si sednout na místo řidiče.
Nastoupil, oba dva jsme se přikurtovali bezpečnostným pásem a už jsme jeli. Směr moje poprava.

Zaparkovali jsme u bytovky kde bydlel Jimin. Při cestě sem Hoseok informoval Jimina o mém nalezení.
Před bytovkou stál Jimin, ruce měl založené na prsou a jeho obličej obývala naštvaná grimasa. Když jsem ho spatřil tak jsem těžce polkl, začíná se mi dělat knedlík v krku. Vystoupili jsme a rozešli se za Jiminem. Ocitl jsem se naproti němu, pálil mě pohledem. Hoseok mě poplácal na rameni a povzbudivě se na mě lehce usmál. On tuší co mě čeká, asi ho v tomhle stavu nevidí poprvé.

Jimin poděkoval Hoseokovy za moje nalezení a už mě táhl do bytovky. Pořád se tvářil naštvaně. Už jsme stáli před jeho bytem a on odemykal. "Ji-" Chtěl jsem ho oslovit ale on mě jenom spražil pohledem a já ihned sklapl. Když odemkl, chytl mě hodně pevně za zápěstí a vtáhl mě dovnitř. Zavřel vší silou dveře za námi až jsem se divil že nevyletěli z pantů.

Čekal jsem od něho cokoliv ale to že mě připlácne na nejbližší zeď jsem nečekal. Kde je ten starý Jimin? "Víš jak jsem se o tebe bál?! Pořád se tu kvůli tobě stresuji a ty si tam v pohodě chrápeš v nějaké díře!" Řval na mně, já pořád mlčel. "Proč si zdrhl? Proč?!" A to byla poslední kapka, "Tak hele! Nebydlím tu a k tomu si mi lhal! Říkal si že s ní nic nemáš a potom se tam od ní necháváš olizovat v cukrárně!" On se více nasral ale v jeho očích jsem viděl jak se mu hromadí slzy. "Do mých vztahů ti je úplný hovno!" Zařval a udělal věc kterou jsem vůbec nečekal. Uhodil mě. Uhodil mě natolik že jsem v jeho pevném stisku zaklopýtval. Potom si jenom odfrkl, pustil mě a odešel do bytu. Já se svalil na zem a začal brečet. Ozvala se rána dveří od ložnice. Díky tomu jsem začal brečet ještě víc.

Posral jsem to...

-
860 slov
Nom...Nějak jsem se rozepsala 😅🙏

-Váš Hobbit^^