Kapitola 8

58 3 0
                                    

  Aron se pokusila držet Louřiny rady a šla za elfy. Až do této chvíle trávila všechen čas v lese nebo s Lourou. Teď šla rovnou za elfi.
  Nevěděla kde je nějaká elfská vesnice nebo město ale něco jí říkalo kudy má jít. Řekla si že to nejspíš bude Loura ale odmítá se prozradit. Během jejich výcviku jí i tohle Loura naučila.
   Za chvíli se dostala k okraji elfské vesnice. Do té doby ještě žádnou vesnici nepotkala ale teď když jí viděla nemohla uvěřit svým očím.
   Elfské domy byli krásné stromy s obrovskými kmeny. Všude v lese rostli opravdu hodně staré stromy ale tyhle byli jiní. Kmen měli širší, byli nižší a měli oprevdu hustou korunu. Aron si takové stromy pamatovala ale jen matně. Život otroka jí o většinu vzpomínek z dřívějška připravil, přesto si pamaovala že hustými korunami nikdy neproniknul déšť a na mohutnych větvích se dobře spalo.
   Na okraji vesničky potkala toho samého elfa který jí poslal za Lourou a který jí první den napadl.
   Usmála se na něj a pokusila se mu naznačit otázku: Jak se jmenuješ? Elf naštěstí pochopil a odpověděl ,, Wienen. A ty? Vím že nemůžeš mluvit ale skus to napsal dovzduchu."   Aron ho poslechla a pomalu napsala své jméno. Wienen se usmál ,, Krásné jméno. A... jenom mě tak napadlo, viděl jsem tě bojovat a myslím že jsi dobrá ale nachtěla by sis večer  dát souboj, akorát s pravými meči? Teda jedině jestli to umíš. Kdyby ne můžu tě to naučit." kývla na souhlas. Nebyla
moc dobrá v šermu ale cvičení by pro ni bylo dobré.
   K večeru se sešli u okraje vesnice kde spolu předtím mluvili.
   Wienen přinesl dva meče z nichž jeden podal Aron.
   Elfská čepel byla úzká že by se vešla nezi dvě žebra ale dost silná aby se nezlomila. Uprostřed meče byla úzká rýha která připomínala strom.
   Aron si meč vzala a s potěšením zjistila že čepel a špička jsou tupé, nechtěla nikomu ublížit.
   Boj začal.
 


Otrok a přítelKde žijí příběhy. Začni objevovat