Kapitola 14

33 3 0
                                    

   Wienene rozptyl prosím vojáky ať si jich co nejméně všímá Ikara. Řekla Aron ještě než s Lourou odletěly.
  Je tady ještě nějaký drak? Zeptala se Aron a Loura jí odpověděla : Tady ne. Všichni se vydali chránit hranice lesa. Radši nechci vědět co se s nimi stalo. Jinak, musíme počkat až Wienen odvede pozornost.
  Za necelých deset minut viděli jak se pozornost většiny vojáků upoutala k Wienenovi.
  Elf stál na menší vyvýšenině a rychlými pohyby meče zabíjel vojáky po třech.
  Většina vojáků pochopila že největší nebezpečí teď představuje on a rozběhli se do útoku.
Zato elfové se postupně přidávali k Wienenovi.
  K když už na Ikara dával pozor jen jeden voják Aron řekla Louře: Teď. A ona se téměř nepozorovaně ukázala Ikarovi.
  Ten na to zareagoval přesně tak jak zamýšleli.
  Drak se bez povšimnutí pustil za Lourou.
  Když se dostali hlouběji do lesa Loura zastavila a Aron jí řekla: Odleť pryč. S těmi slovy seskočila z jejího hřbetu ne větev. Ne, nenechám tě tu. Tohle nemůžeš dokázat. Vzdorovala jí Loura. Aron se na ní usmála a řekla: Prosím. Nechci abys umřela i ty. Bylo by to k ničemu ale vážím si toho. Můj život už mi takhle znepříjemnili až moc. Kvůli všemožným jizvám které mi udělali za tisíc let bičování už necítím několik částí těla a většina mě ještě bolí.
  Pohlédla na Louru prosebným pohledem. Ta jí přitiskla svojí hlavu na hruď a řekla : Jsi odvážná a obětavá. A toho si cením. Přesto nesnesu pomyšlení že bych tě ztratila.
   Pak se otočila a odletěla. Když už z ní byla jen malá tečka uslyšela Aron ve své hlavě Louřin hlas : Mám tě ráda. Drž se.

Otrok a přítelKde žijí příběhy. Začni objevovat