Kapitola 10

34 3 0
                                    

  Rozhostilo se ticho. Dlouhé a nepříjemné ticho.
  Nakonec ho prolomil Loura. Teď už s tím nemůžeme nic moc dělat. Ale elfové zbrojte a připravte se na válku. Draci se přesunou blíž k vesnici. A nikdo nebude vycházet z vesnice pokavaď mu to já nebo královna Lilian nedovolíme.
  Stěmi slovy odletěla a k elfům promluvil hlas. Aron se pokusila zjistit komu patří a spatřila tu elfku která první den přišla s Wienenem. Její korunka z dubového listí jí nádherné zdobila čelo. Aron věděla že to musí být královna Lilian.
  Její hlas byl jasný a zřetelný. Bylo jesně poznat co říkala, protože její řeč nebyla v hadankách.
  Podívala se na elfi a povídá: ,, zdvojnasobte stráže. Co nejrychleji se přesuňte do vesnice a nikdo nebude vycházet ven bez mého vědomí. Kdo umí ať vyrábí zbraně. Všichni budou mít u sebe aspoň jednu zbraň. Když budete mít pocit že je tu něco podezřelého ihned mi o tom řekněte, mějte se vždy na pozoru a mějte vždy na blízku někoho kdo vám budeoct v případě nouze pomoct." na ta slova  se všichni rozběhli plnit její rozkazy.
  Aron se rozběhla do vesnice ale zastavil jí Wienův hlas ,, Počkej. Když nemáš kde bydlet nechtěla by si dbydlet se mnou?" Aron se usmála a kývla na odpověď.
  Pak se spolu rozběhli do vesnice kde panoval hrozný zmatek. Elfové pobíhali z místa na místo, stavěli opevnění, nosili zbraně a plnili královny rozkazy.
  Wienen zavedl Aron k nejbližšímu stromu a mrštně vyšplhal do koruny, a Aron hnad za ním. Pak Wienen sundal z jedné větvičky luk a toulec šípů, přehodil si je přes rameno a povídá Aron ,, Zůstaň tady, hned se vrátím." s těmi slovy slezl a rozběhl se vesnicí.
 
 

Otrok a přítelKde žijí příběhy. Začni objevovat