Kapitola 11

33 4 0
                                    

  Za chvíli se Wienen vrátil s dalším lukem a dvěma meči. Luk a jeden meč podal Aron. Ta si luk přehodila přes rameno a meč zasunul do pochvy kterou Wienen taky přinesl.
  Najednou se ozvala flétna. Wienen se zamračil a povídá:  ,, Honem poplach."
  Jako blesk sešplhal ze stromu a letěl směrem kterým se ozíval zvuk.
  Aron hnad za ním. Běželi spolu k opevnění které zatím ostatní postavili.
  Tam na ně čekal nepříjemný pohled.
  Hordy rytířů a mezi nimi modrý drak.
  ,, Ikar." povídá Wienen a zamračí se  
,, ale má nějaké divné oči." pak vytřeští oči a potichu zařve
,, Otrokáři."
  Aron z tuhla krev v žilách. Už znovu neee! Zaúpí v duchu.
  Vybavili se jí všechny vzpomínky na život v otroctví. Nemohla uvěřit že už je zase vidí a už vůbec že se jim podařilo chytit draka.
  Ale Wienen měl pravdu, Ikarovi oči byli opravdu zvláštní.
  V tu chvíli přicválala královna Lilian na svém koni. Postavila se do čela vojska, zvedla ruku a tím dala znamení připravi výstřelu z luku.
  Sama si vytáhla a napnula svůj luk. Pak pustila tětivu a šíp se neomylně zabodl do krku jednoho z vojáků.
  Po ní vystřelil všichni ostatní včetně Aron a Wienena. Všechny šípy trefili svůj cíl a válka se rozjela naplno.

Otrok a přítelKde žijí příběhy. Začni objevovat