1. Díl malé upíří prokletí 1.část

1. kapitola

V poklidné vesničce, ve které se nikdy nic moc neděje se v poslední době toho děje až příliš moc. Na Hradě, který mimochodem patří k městečku, a který na první pohled vypadá jako nově postavený, i když je ze 14. století. Na ten hrad chodí mnoho lidí párkrát se stalo, že se některý člověk na zpáteční cestě ztratil, ale to se občas stává a v poslední době se to stávalo víc než často. Někdy se nevrátila dokonce i celá skupina. Jednou do vesničky přišla cizí skupinka čítající pět lidí a že prý se vídají na Hrad. Svítilo nádherně slunce, nikde na obloze jediný mráček a ptáci krásně zpívali bylo to až neuvěřitelné. Přišel k nim nějaký pán a hned jim začal říkat, že je to moc nebezpečné, že už se od tam tudy pár skupin nevrátilo, ale skupinka si stála za svým, že vyrazí hned. Pán jim teda nebránil a skupinka vyrazila. Uběhlo tak patnáct minut od toho co skupinka odešla a opravu se rozpršelo. Ještě k tomu se začala zvedat mlha a bylo vidět, že vychází od hradu. Najednou se odněkud zdálky z mlhy ozval výkřik plný strachu a bolesti až z toho pár lidí v takové malé hospůdce nadskočilo. Najednou se mlha a mraky začaly rozestupovat a zase vysvitlo slunce. Najednou se od cesty která vedla k hradu roznesli kroky, které se přibližovali velkou rychlostí. Taky byl slyšet pronikavý křik, ve kterém byl slyšet strach. Pár lidí vyšlo z hospůdky a v dálce uviděli jedno chlapíka, který patřil k té skupince, která před zhruba hodinou odešla k hradu. Najednou chlapík, bílý jako stěna, zakopl a s křikem dopadl na zem. Okamžitě se zvedl a začal se zběsile rozhlížet, jako by si snad myslel, že ho někdo pronásleduje. Jeden muž se k němu rozběhl a poznal, že měl na oblečení krev. Vyděsil se, protože krve měl na oblečení opravdu hodně a zeptal se ho co je na cestě napadlo, a kde je zbytek skupiny? „Tam... V mlze... Rudé oči... Přátelé... Zabil... Monstrum..." Začal koktak. „Uklidni se a mluv pomalu." Řekl mu muž a zavedl ho do hospůdky. Chlapík teď už relativně v klidu se posadil a začal mluvit „ šli jsme cestou asi tak patnáct minut a najednou se zatáhlo že byla tma jako o půlnoci, ptáci přestali zpívat a ještě k tomu se začala zvedat mlha, která houstla takže jsem za chvíli neviděli na krok. Začal jsem se otáčet a rozhlížet po ostatních, ale ne zastavoval jsem. Najednou jsem o něco zakopl a spadl na zem, nejdřív jsem si myslel že je to nějaký kmen stromu, ale když jsem k tomu přišel blíž a dotkl se toho poznal jsem že je to nějaký člověk sice jsem nevěděl kdo to je, ale docela mě to vyděsilo. Uslyšel jsem hlasitou ránu jako by něco velkého a těžkého spadlo na zem. Uslyšel jsem za sebou kroky, které se docela rychle přibližovali, najednou mě to chytlo za rameno a já neměl tu odvahu otočit se a podívat kdo to je. Stiskl mě ještě pevněji až mi do ramene vjela nepříjemná bolest. Ucítil jsem jak to se mnou rychle Škubal a potom ta bolest zmizela, protože mě sevření povolilo. Z prudká jsem se otočil a opravdu už tam nikdo nebyl teda skoro nikdo. Měl jsem takové tušení té mě někdo pozoruje a měl jsem pravdu za chvíli jsem v dálce rozpoznal dvě rudě zbarvená světla nebo oči, přesně nevím co to bylo, ale začalo se to přibližovat a já v tu chvíli nevěděl co dělat, myslel jsem si že mě to zabije jako ty ostatní, ale mýlil jsem se. Přistoupilo to ke mně a protože mlha trochu zřídla mohl jsem si to prohlédnout. Byl to vysoký, štíhlí, nadlicky bledý muž u kterého jsem rozpoznal že má oblečení od krve a myslím že měl od krve i pusu. Byl mladý přibližně osmnáct let. Měl havraní barvu vlasů a Rudé oči ve kterých mu poskakovali plamínky. Chvíli si mě udiveně prohlížel a poté se mi omluvil že neví co dělá. Vypadal dost zmateně a vyděšeně stejně jako já. Najednou sem ucítil bolest na krku která se postupně stupňovala. Kvůli tě bolesti jsem silně zavřel oči a když jsem je zase otevřel už tam nebyla mlha ani ten mladík a zase se ukázalo slunce. Jen se mi zdálo všechno mnohem silnější a navíc jsem měl na oblečení spoustu krve. Rychle jsem vstal a začal jsem utíkat směrem k vesnici měl jsem totiž pocit že mě sleduje ikdyž jsem ho neviděl z nějakého důvodu jsem se musel pořád otáčet. A potom jsem zakopl a vy jste mě odvedli do hospůdky"  Takto to chlapík ukončil. Rozhlédl se po hospůdce a viděl jak se na něj dívají asi všichni co tam byli.