1. Díl malé upíří prokletí 1.část

5. kapitola místnost v jeskyni

Kryštof
Nechal jsem mobil rozsvícený i když mi to žere celkem rychle baterii. Pokračujeme jeskyní dál někde to musí mít konec. Quido nese Jasmínu můj pohled sklouzne na mobil. Žádný signál. To je zlé Jasmína nutně potřebuje doktora. Pak se podívám na Šárku. Vypadá dost vyděšeně a i já jsem vyděšený uvědomím si. „Co se tady sakra děje? Za každou cenu musím ochránit Šárku." Quido se snad postará o Jasmínu. Pokračujeme v chůzi až dorazíme k takovým dveřím.

Quido
Vzal jsem Jasmínu do náručí. Šli jsme dál a došli jsem až ke dveřím bylo to zvláštní„co sakra v jeskyni dělají dveře?"ptal jsem se sám sebe. Kryštof je rychle otevřel, protože za dveřmi byl slyšet pláč a mi jsme vešli do malé místnosti, která už nevypadala jako jeskyně. V rohu té místnosti byla taková holka. Bylo vidět a slyšet že brečí. Položil jsem Jasmínu na zem a Šárka se k té holce chtěla rozběhnout, ale Kryštof jí chytl za ruku. Bylo tam docela přítmí, ale vidět trochu bylo.

Kryštof
Po svítila jsem na tu holku mobilem a docela jsem se lekl. Ta holka měla na sobě krev. Chtěl jsem otevřít dveře, které se záhadně zavřeli a nešli otevřít. Tak jsem se šel podívat na tu holku. Přišel jsem k ní blíž a ona přestala brečet. Koukla se na mě a potom na Jasmínu. Nejspíš si něco při pohledu na Jasmínu uvědomila vstala, chytla mě za ruku a něčím mě řízla. Neměl jsem šanci se jí ubránit, protože byla až podivně moc silná. Moje krev začala kapat na zem a ta holka mě silně odhodila až k Jasmíně. Ta ruka mě hrozně bolela a tak jsem vyndal z batohu šátek a odvázal jsem si jí. „Jasmíno jsi hrozně bledá. Jsi v pohodě?" Zeptal jsem se jí. „Co se to tu sakra děje? Musíme se odsud nějak dostat." Řekl jsem docela nahlas.

Jasmína
Ucítila jsem zvláštní vůni, kterou jsem nemohla k ničemu známému přirovnat. Otevřela jsem pomalu oči a poznala jsem že jsem v nějaké docela temné místnosti. Ležela jsem na zemi a vedle mě byl Kryštof. Začal se zvedat a já poznala že má na dlani krvácející ránu. Cítila jsem opravdu velký hlad jako bych týden nejedla. Pokusila jsem se zvednout, ale šlo to stěží. Quido se na mě podíval a přišel ke mě. To stejné udělali i Kryštof a Šárka. Přestali si všímat té holky, která mezitím zmizela. Když se chtěl Kryštof na ní podívat už tam nebyla. Zvedla jsem se a najednou se mi zatmělo před očima a já myslela že skončím zase na zemi, ale Quido mě chytl. Došli jsme ke dveřím a Kryštof je otevřel úplně v pohodě, ale bylo zvláštní co jsme našli za dveřmi.