1. Díl malé upíří prokletí 1.část

13. kapitola tajemství

Šárka
Byla jsem docela zmatená z toho co se stalo. Nikdy jsem neviděla Jasmínu tak naštvanou. Úplně v pohodě zabila Lukase, ale pak jsem zjistila, že to Lukas nebyl. „Co se to sakra s tebou děje? Jasmíno, Quido leží na zemi jako by byl mrtví a to jenom kvůli tobě." Byla jsem docela naštvaná a vůbec jsem nepřemýšlela nad tím co se může stát. Jasmína se proti mě rozběhla a ve vteřině byla u mě, byla opravdu naštvaná a to mi trochu nedošlo. Jasmína stála naproti mě a chystala se mě kousnout. Ale něco jí vyrušila viděla jsem jak zbystřila a poslouchala. Já jsem samozřejmě nic neslyšela, ale teď jsem měla šanci utéct. Pomalu jsem se odplížila, aby mě neslyšela, ale bylo vidět, že je duchem nepřítomná. Uslyšela jsem jak někdo otevřel dveře „pane bože co se tady stalo? Co tu sakra děláte? Vy jste ho zabili?" Chrlil na nás jednu otázku za druhou. Byl to Lukas to mi přišlo docela divné, že by byly snad dva? „Pojďte se mnou" řekl nám mile. Vzaly jsme Quida a šli jsme za Lukasem. Šli jsme stejnou cestou jako do té místnosti kam nás zavřel. Znovu jsme se ocitli v nám známé místnosti.

Jasmína
Položili jsme Quida na postel a došla jsem k Lukasovi. „Takže s pravdou ven co se doopravdy stalo?" „No vím, že za mnou přišel můj bratr jmenuje se Lucián. Řekl, že se už nechce víc skrývat a chce aby mohl žít jako normální upír. To jsem mu však nechtěl a nemohl dovolit po tom co udělal. No jo vleze vám to na mozek, když jste už víc jak sto let začarovaný aby vás nikdo neviděl a taky máte dost času na to jak vymyslet dokonalí ďábelský plán. Nevím co udělal, ale najednou jsem se začal ztrácet až jsem nebyl vůbec vidět a naopak Lucián se zviditelňovat a bral na sebe moji podobu. Věděl jsem co má v plánu, ale nemohl jsem dělat proti tomu vůbec nic. Sice nevím jak to dokázal, protože tohle kouzlo vyžaduje velkou moc a navíc černou magii. Taky mi s tím musel pomoci velmi silný kouzelník černé magie. Myslím, že Lucián zjistil něco o Quidovi, ale neřekl mi co, ale taky proč by mi to říkal že. Myslím, že vymyslí ještě něco ďábelštějšího " Řekl trochu sklesle. „Ale vždyť jsem ho zabila" Řekla jsem překvapeně. „A jsi si opravdu jistá? Zkontrolovala jsi to?" Až teď jsem si to uvědomila, když jsme totiž odcházeli už tam nebyl.

Quido
Nevím jak dlouho jsem byl mimo, ale když jsem se probudil ležel jsem na měkké posteli což mi až tak úplně nevyhovovalo. Bolelo mě celé tělo, ale chtěl jsem vstát a jít za ostatními, ikdyž jsem vůbec netušil kde jsem a kde jsou ostatní. Už se mi povedlo vstát a já jsem se rozešel ke dveřím. Otevřel jsem je a vyšel na chodbu. Šel jsem chodbou a doufal, že bych mohl najít místo kde jsou. Zastavil jsem se až u posledních, ze kterých jsem slyšela hlas Jasmíny a Lukase „To není možný, že by byl Quido." „No, ale všechno tomu naznačuje." Řekl sklesle Lukas. „Řekni, že to není pravda prosím. " „No s jistotou to nevím." Chvíli jsem poslouchal a pak jsem vstoupil do místnosti kde nastalo úplné ticho. „Co všechno si slyšel?" Zeptala se mě vyděšeně Jasmína. Nahodil jsem takový ten nechápavý výraz a doufal, že už se mě nebude vyptávat „Co bych měl slyšet?" „Přišel si před chvílí a poslouchal si, ale ok beru na vědomí." Řekla s takovým tím úsměvem příště neposlouchej. Byl jsem trochu vyděšený z toho co se děje a ještě víc z toho co se mi stalo...