1. Díl malé upíří prokletí 1.část

3. kapitola Cesta

Quido
Byl nádherný slunečný den, ptáci zpívali a mi jsme šli cestou směrem k hradu. Najednou se podivně zatáhlo a začala se zvedat mlha. Už jsem skoro neviděl na cestu, ale najednou mě někdo chytl za ruku a dotáhl do malé, útulné jeskyně. Rozkoukal jsem se a viděl Šárku a Kryštofa, ale kdo tam nebyl byla Jasmína, nejspíš zůstala ještě v té mlze.

Jasmína
„Ta mlha je opravdu strašná, nevidím na krok a co je horší nevím kde je Kryštof, Šárka a Quido. Určitě umřu nebo mě něco zabije" Říkala jsem si sama pro sebe v domnění že mě nikdo neslyší. Najednou mě něco vyrušilo z mých myšlenek. Bylo to praskání větviček a já jsem se rozběhla někam do mlhy.
Ani jsem si nevšimla že se za mnou v mlze objevili dvě malá rudá světla co se začala přibližovat. Všimla jsem si jich až poté co byly docela blízko začala jsem utíkat. Najednou jsem o něco zakopla a spadla na zem. Mela jsem od něčeho mokré ruce, nevěděla jsem co to je. Otřela jsem si to něco do kalhot a začala jsem se rychle zvedat. Jenom že už jsem neměla žádnou sílu a tak jsem tam jenom seděla. Pořád jsem se rozhlížela a ty světla byly už docela blízko. Najednou jsem ucítila prudkou bolest na zápěstí, která se postupně rozptýlila do celého těla. Zavřela jsem oči a čekala jsem na to co se bude dál dít.

Quido
Uvědomil jsem si že bych mohl jít Jasmínu hledat, protože se mlha trochu  rozestoupila. Vyšel jsem z jeskyně a začal jsem se rozhlížet kde by mohla být. A najednou jsem jí uviděl stála tam a měla zavřené oči a byla trochu od krve. Vyděsil jsem se a hned jsem se k ní rozběhl a jak mile jsem k ní doběhl chytl jsem jí za ruku. Začala se vzpírat, ale pořád neotevírala oči. Bylo to zvláštní jako by se jí něco v té mlze stalo. Po chvíli se vzpírat přestala a já jí mohl dovést až do jeskyně.

Jasmína
Najednou mě někdo chytl za ruku a někam mě vedl. Chvíli jsem se vzpírala, ale bylo vidět že to nemá žádnou cenu. Tak jsem přestala a najednou jsem ucítila že jsme někde kde je zima. Slyšela jsem hlas, který mi říkal„otevři oči všechno je v pohodě" ten hlas byl Quida. Otevřela jsem s těží oči a začala jsem se rozhlížet. Poznala jsem že jsme v jeskyni a rozpoznala jsem že tam je Quido, Šárka a Kryštof. Všichni tři se na mě dívali. Zvedla jsem se ze země na které jsem ještě před chvílí ležela a políbila jsem Quida.