1. Díl malé upíří prokletí 1.část

9. kapitola malý problém

Lukas
Začal jsem tušit, že je tady něco špatně. Myslím, že Jasmíně nebylo špatně jen tak pro nic za nic. To se upírům moc nestává, že by jim bylo po zvířecí krvi špatně. Když jí Anna přivedla moc dobře nevypadala a tak mě napadla poslední možnost jak udělat aby Jasmína dostala alespoň nějakou krev. Zašel jsem do místnosti kde jsem měl pro takovéhle případy mladého kluka. Přivedl jsem ho Jasmíně a vysvětlil jsem ji proč „Jestli ti nesedla zvířecí krev nebo je ti nějak špatně bude lepší, když se napiješ lidské krve, ale toho kluka nesmíš zabít." Upozornil jsem jí na to. Chvíli se na mě jen tak dívala a poté se zakousla. Problém byl v tom, že nepřestávala a toho kluka zabíjela. Myslím že to nedělala schválně asi s tím jen nemohla přestat.

Jasmína
Nemohla jsem vůbec přestat, cítila jsem jak z toho kluka vysávám veškerý život a veškerou sílu. Lukas na mě začal křičet ať s tím přestanu, že ho zabitím. Sice jsem ho slyšela, ale nechtěla jsem nebo spíš jsem nemohla přestat. Lukas na mě začal křičet ať s tím přestanu, že ho zabíjím. Já jsem ho vůbec neposlouchala a pokračovala. Najednou mě od toho kluka odtrhl a já jsem až teď začala vnímat a poslouchat. Ten kluk už ležel na zemi a z těžka dýchal. Když jsem si uvědomila co jsem udělala rozbrečela jsem se a zhroutila jsem se na zem. „Proč jsem to udělala? Co se to mnou děje? " Říkala jsem si sama pro sebe a netušil jsem, že to slyší úplně všichni. Seděla jsem na zemi a nevěděla jsem co mám dělat. Quido si ke mě sednul a objal mě já se však okamžitě odtáhla. „Nechci ti ublížit miluju tě a kdybych ti nějak ublížila nikdy bych si to neodpustila." Quido se tedy zvedl a bez jediného slova odešel za ostatními. Chtěla jsem na to všechno zapomenou. Zavřela jsem oči a nejspíš usnula.

Kryštof
Když vidím co se děje jsem naprosto zděšený. Proč Jasmína pije krev toho chlapce? Odpověď je jediná. Je to upír. Přitisknu k sobě Šárku. Musím jí zachránit, to je priorita číslo 1, pomyslím si. Moje oči začnou hledat východ. Všimnu si kousek od nás dveří. Jasmína je středem pozornosti všech, toho musím využít. Začnu Šárku véds k východu, snažím se aby si toho nikdo nevšiml a tak se snažím Šárce naznačit že má být potichu a jít za mnou. Potom jsem si všiml, že si Jasmína sedla na zem a začala brečet. Quido k ní přišel a objal ji ona se však odtáhla něco mu řekla a Quido odešel. Poté si lehla na zem a zavřela oči.