1. Díl malé upíří prokletí 1.část

11. kapitola Lukas

Jasmína
Po nějaké době jsem pochopila, že je to jenom sen a tak jsem se snažila probudit. V tom snu ke mě ještě přišla Anna a viděla jsem jak se ke mě blíží zavřela jsem silně oči a najednou jsem v noze ucítila takovou bodovou bolest a já tou bolesti začala brečet. Až po tomhle jsem se probudila, když jsem otevřela oči viděla jsem kolem sebe hlouček lidí, které jsem znala. Jenže se na mě všichni koukali dost vyděšeně trochu jsem nechápala. A zase jsem ucítila tu vůni krve. Až potom mi došlo, že je to moje krev, měla jsem jí na kalhotech, ale neměla jsem žádnou ránu, ze které by ta krev mohla být. Seděl u mě Quido a hladil mě po vlasech. Po chvíli přišel strýček, ale vypadal nějak "jinak". Řekl, že máme jít všichni kromě Anny s ním. Quido mi pomohl na nohy a já jsem pocítila, že mám docela hlad. Strýček řekl, že tu teda mám počkat až přijde, že mi dá něco k jídlu. Jak to sakra mohl vědět nic jsem přece neřekla. Anna tam tedy se mnou taky zůstala. Odešel, a když znova přišel měl v jedné ruce takovou lahvičku s podivnou tekutinou a v druhé injekční stříkačku. Jelikož jsem byla hladová tak jsem byla docela slabá. No a to byl trochu problém, protože se strýček Lukas začal ke mě přibližovat. Anna tam jen tak stála a jen se na mě dívala. Pane bože to tam bude jen stát a přihlížet?Vyštěkla jsem na Lukase „co mi chceš udělat? Zabít mě? Nebo zabít mé přátelé? To ti nikdy nedovolím." On se ke mě však jen naklonil a pošeptal mi do ucha „nechci tě zabít. Já nebudu ten co je bude chtít zabít. To uděláš za mě." Po těchto slovech se rozesmál a nejspíš mi píchl tu látku z té lahvičky. Začalo mě bolet celé tělo a ikdyž jsem se tomu bránila po chvíli mě zahalila úplná tma.

Kryštof
Po nějaké době co jsme začali Jasmínu budit se konečně probudila jen bylo divné, že měla na kalhotách krev. Seděl u ní Quido a hladil jí po vlasech. Potom přišel Lukas, ale přišel mi nějaký "jiný". Potom nám řekl, že máme jít s ním, ale ať s námi Anna nejde. Quido Jasmíně pomohl na nohy, ale Lukas řekl, že tam má zůstat s Annou, že dá Jasmíně potom najíst. Sice jsem trochu nechápal, protože Jasmína nic neřekla. Šli jsme za Lukasem. Lukas nás vedl nějakou chodbou a potom po schodech nejspíš do sklepa. Všude byla hrozná tma a já jsem málem zakopl. Najednou jsme došli do nějaké malé místnosti, ale Lukas dál nešel a jenom se rozesmál. Když mi došlo co se děje a co chce udělat bylo už pozdě zabouchl a zamkl dveře. „Co chceš sakra udělat?" Začal jsem na něj křičet. „Neboj se to poznáš sám" Řekl to rozesmátý má  hlasem. „Myslím, že chce ublížit Jasmíně." Řekl docela vyděšeně Quido.

Moc se omlouvám, že jsem tak dlouho nic nepsala 😅
Měla jsem pár problémů a tak trochu se mi do toho nechtělo 😊
Doufám, že se vám knížka líbí a pár kapitol ještě napíšu