Jasmína
Anna mě chvíli uklidňovala, a potom jsem nejspíš usnula. Když jsem se probudila vedle mě na stolku stála lahev s tou stejnou tekutinou co mi dal ten muž. Vzala jsem tu láhev do ruky a napila se. Bylo mi dobře, ale zase se mi trochu zbystřily smysly a začali mi jakoby růst tesáky. Vzala jsem do ruky zrcátko, které leželo taky na stolku a když jsem se podívala leknutím jsem ho upustila na zem. Rozbilo se a Anna u mě byla za vteřinu. „Co se to se mnou děje?" Ptala jsem se dost vyděšeně. „Klid, uklidni se, stresem se to jenom zhoršuje." Utěšovala mě. Uklidnila jsem se „Dobře. Tak co je tohle za nápoj." Ukázala jsem na lahev kterou jsem právě držela v ruce. „No jak bych to řekla." Začala pomalu „je to.... zvířecí krev." „Cože?" Řekla jsem docela vyděšeně. „Takže já jsem teď upírka?" Zeptala jsem se pomalu. „Ano" Řekla docela rychle. Po chvíli za mnou přišel Quido a já ho objala. Jenže jak mile jsem to udělala slyšela jsem jeho tep. Cítila jsem jak se mi zase protahují špičáky a zbystřují smysly. Rychle jsem se od něj odtáhla. Řekla jsem Quidovi ať odejde že je mi nějak špatně. Přišla ke mě Anna „Neboj to se stává mladým upírům. Jen se tou touhou nesmíš nechat ovládnout. Jenom chvíli nebudeš moct být s přáteli." Řekla. Uběhlo pár dní a já se to naučila docela ovládat. Šla jsem pomalu chodbou, a když jsem je na konci uviděla rozběhla jsem se a v mžiku jsem byla u nich. Najednou se ozval křik a mi se rozběhli tím směrem. Doběhli jsme až k malé místnosti, byly vytažené dveře a všude byly poházené věci. V místnosti stála Anna a vypadala vyděšeně. Najednou jsem ucítila zvláštní vůni kterou jsem nejspíš cítila jenom já. Šla jsem za tou vůni až jsem došla do malé místnosti uprostřed té místnosti byl stůl a na tom stole láhev s nápisem for Jasmin. Nejspíš v ní byla krev a jelikož jsem měla docela hlad vzala jsem jí a prostě vypila. Poté co jsem to vypila jsem uviděla ve dveřích Annu a Quidan. Dívali se na mě docela vyděšeně. Já jsem se ovšem cítila skvěle a myslím že to zvířecí krev nebyla. To když jsem si uvědomila pochopila jsem proč se na mě Anna a Quido dívají tak vyděšeně. Anna měla úplně rudé oči a docela dlouhé špičáky. Začali na mě začala křičet "Uteč je to past." Chtěla jsem se k nim rozběhnout ale už bylo pozdě. Cítila jsem jak mě naplňuje síla, prodlužují se mi špičáky a rudnou mi oči. Zbystřili se mi smysly na tolik, že jsem slyšela Quidův tep o hodně hlasitěji. Zase jsem měla tu podivnou touhu po krvi. Bylo to mnohem silnější než jindy. Chytla jsem se za hlavu a skácela jsem na zem. Nemohla jsem ani vstát protože jsem uslyšela hrozně vysoký dlouhý tón. Anna se ke mě rozběhla, ale jak mile ke mě přiběhla taky se chytla za hlavu a skácela se na zem. Obě jsme tam leželi, najednou se skácel na zem i Quido a taky se držel za hlavu. Přiběhl za námi Kryštof a poté i Šárka. Myslím že to ani jeden z nich neslyšeli nejspíš to bylo na frekvenci kterou slyší jen psi a nadlický tvorové jako jsou třeba upíři. Najednou to přestalo a mi se začali zvedat jen bylo trochu zváštní že i Quido pokud vím upír není. Anna mi říkala že už něco takového slyšela a že to pro upíry není nic příjemného jen taky moc nechápala Quida.Quido
Podíval jsem se na Jasmínu, která měla úplně rudé oči a poté na Annu a ta vypadala podobně. „Uteč pryč je to past." Začala Anna křičet na Jasmínu. Jasmína se chytla za hlavu a skácela se na zem. Anna se k ní rozběhla, ale jak mile k ní doběhla taky se chytla za hlavu a taky se skácela se na zem. Chvíli jsem netušil co se děje a potom jsem to uslyšel. Byl to dlouhý pronikavý tón, který mě donutil chytit se taky za hlavu a potom jsem se taky skácel na zem. Po chvíli přiběhl Kryštof a poté Šárka. Myslím že nic neslyšeli, protože mi došlo že je to na nějaké vyšší frekvenci. Přestalo to a já se zase mohl normálně postavit na nohy. Co bylo, ale zvláštní bylo to že jsem to slyšel. „Přece nejsem upír nebo pes." Řekl jsem si v duchu a přitom jsem se neubránil úsměvu. Vrátili jsme se zpět. Zeptali jsme se Anny koho nebo co hledáme a ona odpověděla že hledáme jejího strýčka.
ČTEŠ
1. Díl malé upíří prokletí 1.část
VampireTento příběh je o vesničce která je výrazná jenom tím že k ní patří hrad. Nikdy se tam nic moc neděje, ale začnou se dít zvláštní věci. A taky jedna malá skupinka zjistí a objeví pár zajímavých věcí. Co zjistí? A co objeví? Se dozvíte v tomto příběh...