1. Díl malé upíří prokletí 1.část

12. kapitola hlad

Quido
„Myslím, že chce ublížit Jasmíně." Řekl jsem docela vyděšeně. Už mě nebavilo stát a tak jsem si sedl. Vím, že jsem na chvíli zavřel oči a nejspíš jsem i usnul, protože mě probudilo odemykání dveří. Byla tam docela tma, takže jsem nevěděl kdo odemyká, ale měl jsem takoví pocit, že vím. Když jsem si to uvědomil kdo to je zavrčel jsem a to mě docela vyděsilo. No jasně Lukas nevím jak jsem to poznal, ale vím, že měl v náručí Jasmínu položil jí na zem a řekl. „Užijte si tady pobyt s hladovku upírkou nebojte probudí se a jestli to přežijete o čem silně pochybuji tak se ještě uvidíme." „ Co si jí udělal?" Zeptal jsem se docela výhružně. „Jen jsem jí dal trochu Železníku a jak jsem říkal probudí se a bude pěkně hladová." Usmál se s takovým výrazem "a všechny vás tu zabije". To už jsem nevydržel a rozběhl jsem se proti němu bylo až podivné jak rychle, ale to mě v tuhle chvíli vůbec nezajímalo. Byl jsem pěkně naštvaný a plný síly a energie. Sakra kde se to ve mě všechno bere? Zeptal jsem se sám sebe. Ale zastavila mě Šárka, která řekla „Quido on za to nestojí." Odešel a samozřejmě nezapomněl zamknout, ale byl z toho docela vyděšený. Kryštof a Šárka si toho, že jsem zavrčel nejspíš nevšimli, protože si všímali Jasmíny. Okamžitě jsem se rozběhl k Jasmíně, ale nevěděl jsem jestli žije nebo ne. O tom žije mě přesvědčil jenom zvedající se hrudník. Najednou otevřela oči byla docela vyděšená kde je. „Nemáte něco k jídlu? Mám hlad dlouho jsem nic nejedla." Řekla docela hladově. Stoupla si a já jí objal. Po chvíli přišel Lukas a chytl mě pod krkem „Lukasi nedělej to prosím." Řekla Jasmína. Vzal mojí ruku a ikdyž jsem se snažil bránit kousl do ní a potom mě už jen odhodil na zem a znovu odešel. Krev mi tekla po ruce a já nevěděl co mám dělat. Měl jsem malý problém no možná trochu větší ne byl to opravdu velký problém, protože jsme byly v místnosti s hladovku upírkou. Jasmína nejspíš ucítila moji krev, protože jsem si všiml, jak se jí prodlužují špičáky a rudnou jí oči a ty oči se na mě dívali hladově. Když to Jasmíně došlo co chce udělat sedla si na zem a chytla se za hlavu. Dobře jsem věděl, že má hlad a tak jsem se k ní začal přibližovat, ikdyž jsem věděl, že to nemůže dopadnout dobře. Jasmína se hodně bránila tomu hladu, té touze, ale jak jsem se přibližoval myslím, že jsem jí tím moc nepomáhal, ale byl jsem rozhodnutý jí nějak pomoct, ikdyby mě měla zabit nebo, alespoň proměnit byl jsem rozhodnutý. „Quido běž prosím pryč. Nechci ti ublížit prosím." Já jsem to však ignoroval, ikdyž jsem věděl, že to může dopadnou dobře.

Jasmína
Probudila jsem se v nějaké zvláštní místnosti, která vypadala trochu jako vězení. Byla jsem docela vyděšená a hladová, protože ten zatracený parchant Lukas mi něco píchnul a ani mi nedal nic k jídlu. "Nemáte něco k jídlu? Mám hlad dlouho jsem nic nejedla." Zeptala jsem se, ale Kryštof zavrtěl hlavou. Stoupla jsem si a Quido mě objal. Z ničeho nic přišel Lukas a chytl Quida pod krkem.  „Lukasi nedělej to prosím." Řekla jsem docela roztřeseným hlasem, protože jsem dobře věděla co chce udělat. Věděl, že se neumím ovládat, a proto bude pro mě těžší se ovládnout. Měla jsem totiž ukrutný hlad. Stejně to udělal vzal Quidovu ruku a kousl do ní, a potom ho odhodil úplně v pohodě na zem a znovu odešel. Sakra ucítila jsem Quidovu krev řekla jsem si sama pro sebe. A tentokrát jsem měla opravdu hodně zbystřené smysly. Zase se mi začali prodlužovat špičáky a barvili se mi oči do ruda. Podívala jsem se na Quidovu ruku, ze které teď kapala na zem krev. Uvědomila co jsem chtěla udělat a sedla jsem si na zem a chytla jsem si hlavu. Začala jsem se tomu hodně bránit, ale ten hlad byl silnější než já, ale nepřestávala jsem se bránit, nechtěla jsem aby mě ovládl hlad. Slyšela jsem jak se Quido zvedl a šel směrem ke mě. „Quido běž prosím pryč. Nechci ti ublížit prosím." On mě však ignoroval a šel pořád blíž. Jestli přijde ještě blíž, asi se neudržím a udělám něco čeho bych hodně litovala řekla jsem si v duchu, a trochu jsem si neuvědomila, že byl až úplně u mě. „Já bych se neovládla,  a proto nemůžu." „Dobře vím, že by si mě nikdy nezabila. Chci ti pomoci klidně jak bych to řekl se napij." Řekl Quido. Zavřela jsem oči a chtěla jsem přestat myslet na krev, ale Quido mi ani trochu nepomáhal. Měla jsem hodně silně zavřené oči, ale potom mi v hlavě nějak přeskočilo a já se přestala bránit. Takže tohle se stane, když se dlouho snažíš ovládnout hlad? Řekla jsem si v duchu. Vstala jsem a otevřela jsem oči už jsem neviděla ty lidi co tam byly se mnou jako kamarády, ale viděla jsem je jenom jako kořist. Kousla jsem silně Quida do ruky a nějakým způsobem jsem se dostala do jakého si tranzu, který mi říkal ať přestávám. „Jasmíno přestaň to bolí zabíjíš mě." Nevnímala jsem ho, protože jsem byla v tranzu. „Prosím..." Řekl Quido už docela vyčerpaně a já se najednou probrala a přestala jsem. „Já jsem věděl, že mě nezabiješ." Řekl mi s úsměvem na tváři, ikdyž bylo vidět, že má málo krve.
„Ne, ne, ne, co jsem to udělala?" Začala jsem na sebe křičet. Quido se zvedl ze země, na které ještě před chvílí ležel a obejmul mě. „Nic se neděje zkrátka ještě se neumíš úplně ovládat no, a když si měla hlad... Tak se moc nedivím." Usmál se. Najednou spadl na zem asi omdlel z toho nedostatku krve. Začala jsem brečet bylo mi to hrozně líto, že jsem ublížila svému kamarádovi. Sedla jsem si ke Quidovi a najednou jsem uslyšela odemykání dveří, dobře jsem věděla kdo to je. Lukas otevřel dveře a vešel do místnosti „já věděl, že se neovládneš a zabiješ ho." Řekl s úsměvem na tváři. „Ty parchante proč si to sakra udělal? Za tohle tě zabiju." „Myslíš? Jsi opravdu ubohá. Ty by si bez mé pomoci umřela hlady." „Já jsem se tě o pomoc neprosila nějak bych to vyřešila." „Neublížila by si ani kuřeti natož člověku. Jsi Až Moc  SLABÁ." Rozesmál se teď už opravdu nahlas. Ve mě už vřela krev prorazila jsem mu rukou hrudník a cítila jsem, že mám v rukách je život. „Nejsi...až...tak... Slabá." Řekl z posledních sil, protože mu začal docházet kyslík. Najednou se začal měnit na úplně cizího člověk a já jsem neváhala a vyrvala mu srdce.

Tohle je asi moje nejdelší kapitola má 1111 slov 😊😎