6. kapitola nečekané odhalení

17 7 0
                                    

Kryštof
Otevřel jsem dveře šlo to docela lehce což bylo docela divné. A za dveřmi už nebyla jeskyně, ale byla tam chodba. Chodbu ozařovali led světla, a po stranách byly dveře. Přišli jsme k jedním ze kterých se něco ozývalo. Ani jsem si nevšiml že se k nám někdo blíží o to větší šok byl když na mě promluvil. „Co tady sakra děláte? Počkat vás odněkud znám."řekla ta holka. Než jsem vůbec stačil něco říct mluvila dál. „Mimochodem jsem Anna" Řekla přátelský.

Jasmína
Byla jsem dost hladová a docela slabá. Anna se na mě podívala „Ty si to přežila? Ale pokud si to přežila a nic netušíš máš větší problém." Řekla udiveně. Podívala se Kryštofovi na ruku a jako by se jí oči změnili na rudou barvu. Vzala mě za ruku a vedla mě někam po chodbě. Zavedla mě do takové malé místnosti. Řekla mi ať se posadím, protože jsem asi vypadala dost špatně.
Anna někam odešla a já jsem čekala. Začala se mi motat hlava, přestávala jsem vnímat a pořád jsem měla větší a větší hlad. Zavřela jsem na chvíli oči a po chvíli mě vzbudil nějaký hlas co na někoho mluvil a byl docela rozzuřený. „Proč si to udělala? Neměla si jí nechat žít. Už si jí dala alespoň napít?" „Ne nedala jak jsem mohla tušit že to přežije? Víš dobře že to přežije málo lidí." Otevřela jsem stěží oči. Měla jsem pocit že už nemám vůbec žádnou sílu a myslela jsem že umírám. Ucítila jsem zase tu vůni, ale tentokrát byla o hodně silnější. Viděla jsem před sebou nějakého může, který mi podával hrnek s nějakou tekutinou, řekl ať se napiju. Vzala jsem si hrnek do ruky a napila se. V tu chvíli se mi zase zatmělo před očima. Když jsem je zase otevřela ležela jsem v nějaké posteli a u mě stál Quido. Cítila jsem se plná života jako ještě nikdy. Quido na chvíli odešel a poté přišla Anna „No to je dost že si se probudila." Řekla s úsměvem „Už jsme si mysleli že snad umřela" Řekla už trochu zklesle. Měla jsem ještě trochu hlad a bolela mě hlava. Anna odešla a po chvíli přišla Šárka chvíli jsme si povídali a poté jsem si lehla a začala jsem přemýšlet. Přišla Anna a v ruce držela talíř z jídlem najednou zakopla a upustila talíř na zem. Ten se rozbil na velké střepy. Šárka je hned začala sbírat a asi se o jeden střep pořezala. Protože jsem ucítila zase tu vůni. Podívala jsem se na Šárka ruku a vyděla jsem jak se jí na ruce trpící krev. Zbystřili se mi smysly a začali mě bolet zuby. Cítila jsem že jsem plná síli. Chytla jsem se za hlavu, protože jsem nevěděla co se to se mnou děje. Anna si toho nejspíš všimla a tak se rychle zvedla a došla ke mě. Řekla Šárce ať si to jde ošetřit že to zvládne. A poté mě začala utěšovat.

Šárka
Všimla jsem si že Anna odchází od Jasmíny a tak jsem za ní šla. Chvíli jsme si povídali a potom přišla Anna a nesla talíř s jídle, ale nešťastnou náhodou zakopla a upustila talíř na zem. Ten se rozbil na pár střepů a já je začala sbírat. O jeden střep jsem se omylem řízla začala mi téct krev. Podívala jsem se na Jasmínu a trochu se jí měnili oči. Najednou se chytla za hlavu a Anna se rychle zvedla a šla k ní. Řekla mi ať si to jdu ošetřit a začala jí utěšovat. Šla jsem za klukama a oni se mě zeptali co se děje a co se mi stalo. Řekla jsem jim jenom to že jsem sbírala střepy a té jsem se o jeden omylem řízla a že se s Jasmínou něco děje.

~~~~~~~~

Anna-vysoká docela štíhlá holka asi 15let, má tmavě hnědé zvlněné vlasy po ramena a tmavě hnědé oči.

1. Díl malé upíří prokletí 1.částKde žijí příběhy. Začni objevovat