1. Díl malé upíří prokletí 1.část

10. kapitola možná je to sen

Jasmína
Probudila jsem se a začala jsem se zvedat ze země. Všude byla hrozná tma, ale bylo zvláštní, že jsem neviděla, ikdyž jsem upírka. Šla jsem směrem ke dveřím a o něco jsem zakopla a řízla se myslela jsem, že se to hned zahojí, ale prostě se to z nějakého důvodu nezahojilo. Vstala jsem a došla jsem až ke dveřím a otevřela jsem je a vešla jsem na chodbu kde bylo rosvícené světlo. Šla jsem pomalu chodbou až na konec najednou mě někdo chytl a táhl mě někam pryč. Když jsem se podívala byla to Anna trochu jsem nechápala, ale spolupracovala jsem. Anna mě po chvíli zastavila a otočila se na mě. Otočila na sebe mojí ruku, na které jsem měla tu krvácející ránu a co jsem uviděla mě dost vyděsilo. Anně se zbavily oči do rudé a prodloužily se jí špičáky. Snažila jsem se jí vyvléknout z jejího sevření, ale byla příliš silná, takže jsem jí přestala odporovat a nechala jsem jí ať si se mnou teda dělá co chce, protože jsem věděla, že je to marná snaha. Kousla mě, chvíli jsem sice byla v pohodě, ale po chvíli se mi začínala motat hlava a já jsem začala omdlívat, zavřela jsem oči. Najednou to přestalo a já dopadla na zem. Někdo mě vzal do náruče a donesl do nějaké místnosti kde mě položil na měkkou postel. Ucítila jsem, že si lehl vedle mě a jemně mě políbil. Otevřela jsem oči a viděla jsem vedle sebe Quida jak se usmívá. „Jasmíno neboj tak upírka se tě pokusila zabít, ale Kryštof to nějak zvládl." Řekl mi a já se docela vyděsila. „Co to povídáš? Já jsem taky upírka a tohle byla Anna doufám, že Kryštofovi neublíží je to přece upírka. Ty si to nepamatuješ?" Vychrlila jsem na Quida spoustu informací a otázek. Quido se na mě nejdřív docela vyděšeně podíval a potom mi na to něco řekl: „Tak za prvé nikdy si upírka nebyla pokud vím. A za druhé co bych si sakra měl pamatovat dostali jsme sem úplnou náhodou." Najednou přišla Anna měla oblečení od krve, ale byla jsem si téměř jistá, že to nebyla moje krev. Jako by si jí Quido vůbec nevšímal. Anna přišla až ke Quidovi a docela děsivě se usmála. Kousla ho a někam ho táhla chtěla jsem se za ním rozběhnou, ale nemohla jsem se skoro hýbat. Začala jsem křičet rozbrečela jsem se, to bylo asi jediné na co jsem se v tu chvíli zmohla. Anna se otočila a řekla: „No jo obyčejný člověk co zmůže proti upírovi" A při tom se rozesmála a odešla. Po chvíli zase přišla a Quido nevypadal, že by byl mrtví nebo dokonce, že by byl upír. Ale nevypadal normálně, vypadal docela jinak, a když se ke mě přiblížil koukla jsem se mu do očí a měl je takové zvlčilé. „Co se ti to stalo Quido?" Ptala jsem se ho vyděšeně. Potom se mnou začal třást a říkal ať se probudím trochu jsem nechápala.