Dramione - láska někdy bolí

Konečně doma

DRACO

Doktor: "Mám pro vás špatnou zprávu, jedno z vašich dětí bohužel útok nepřežilo, ale vaše snoubenka a dcera přežili."

To, že jedno z mých dětí zemřelo, mě dost ranilo, ale byl jsem rád, že Mia přežila.

D: "Můžu jít za ní?"

Doktor: "Teď spí, ale jestli chcete můžu vás zavést za vaší dcerou."

Šel jsem za doktorem, který mě vedl k mé dceři. Došli jsme na místo, když jsem jí spatřil, ukápla mi slza.

Doktor: "Chcete si jí pochovat?"

 Přikývl jsem na souhlas a doktor mi ji podal. Byla nádherná, měla blonďaté vlásky a krásné modré oči.

D: "Slibuji, že tě ochráním, nikdy ti nikdo neublíží."

Chvíli jsem si choval naší dcerku a pak jsem šel za Hermionou na pokoj. Podíval jsem se na ní a sám pro sebe jsem se pousmál. Pomalu oddychovala a vypadala spokojeně. Přisunul jsem si k jejímu lůžku židli a chytil jí za ruku. Vzpomněl jsem si, jak něco podobného udělala i Hermiona pro mě, ještě když jsme byly ve škole. Držel jsem jí za ruku a pozoroval jsem jí. 

Bylo už pozdě, tak jsem se rozhodl, že už půjdu domů a trochu si odpočinu. Oblékl jsem se a políbil jsem Hermionu na čelo. Jak jsem se zvedal od jejího čela, všiml jsem si, že Mia pootevřela oči. Sedl jsem si zpátky na židli a štěstím mi tekli slzy. Čekal jsem až se úplně probudí. Mia otevřela oči a s bolestí se na mě podívala. 

H: "Co se stalo? Kde to jsem?" Řekla Hermiona vyděšeně. 

D: "Jsi v nemocnici, neboj se, všechno bude v pořádku." Usmál jsem se na ní.

H: "Co děti jsou v pořádku?" Zeptala se mě Hermiona, když se podívala na svoje obvázané břicho. 

D: "Lásko mrzí mě to." Řekl jsem se slzami v očích. "Přežila jenom holčička."

Hermiona se na mě zlomeně podívala a začala brečet. Objal jsem jí a cítil jsem, jak jí stékají slzy po tvářích. Bolelo mě, vidět jí, jak brečí. Radši jsem s ní zůstal i přes noc.

Ráno do pokoje přišla sestřička a zeptala se nás jestli chceme vidět naší dceru. Hermiona s radostí v očích přikývla a já se pousmál. Po chvíli přišla ta samá sestřička i s naší dcerkou do pokoje. Sestřička jí podala Hermioně a ta se usmála jak nikdy. Když jsem je viděl obě spolu, bylo to pro mě něco nepopsatelného, nic lepšího jsem snad nezažil. 

S: "Dneska už budete moct jít domů, ale budete na sebe dávat pozor a nesmíte se moc přepínat a nervovat, musíte být v klidu." Řekla sestřička a Hermiona přikývla.

Začal jsem Hermioně balit věci. Když jsem měl vše  zabaleno, sestřička přivezla vozík a pomohl jsem Hermioně si na něj sednout. Odvezl jsem jí, i s naší dcerkou do auta a vyjeli jsme domů. 

D: "Tak vítej doma, Isabello." Řekl jsem naší dcerce a usmál jsem se na Hermionu. 

S Hermionou jsme uložili Bellu do postýlky a šli jsme spolu dolů do obýváku. 

D: "Strašně jsem se o tebe bál, lásko."

Hermiona se usmála a lehla si na mě. Hladil jsem jí ve vlasech a koukali jsme spolu na televizi. Oba jsme na chvíli usnuli vyčerpáním. Probudil mě pláč Belly. Opatrně jsem ze sebe sundal Miu, aby jsem jí neprobudil a šel jsem za Bellou. Vzal jsem si Bellu do náručí a choval jí. Díval jsem se na ní a byl jsem šťastný, cítil jsem úlevu, že jsou moje holky v pořádku. Bella usnula, tak jsem jí položil zpátky do postýlky a ještě chvíli jsem se na ní díval a pak jsem šel za Miou do obýváku. 

Když jsem přišel do obýváku Mia tam nebyla, dostal jsem strach a začal jí hledat. Šel jsem do kuchyně a uviděl jí, jak  leží na zemi. Přiběhl jsem k ní a vzal jsem jí do náručí. Odnesl jsem jí do ložnice a položil na postel. Přikryl jsem jí peřinou a lehl jsem si k ní. Objal jsem jí okolo pasu a usnul jsem.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------