Dramione - láska někdy bolí

Zrádce

Hermiona se uzdravila, už mohla chodit a byl čas se zase začít učit. Měla trochu strach z Rona, budou spolu chodit na hodiny a nikdy nemůže vědět co udělá. Ještě ke všemu se musí vrátit na svou kolej a z toho má největší obavy. 

HERMIONA

Dneska jdu zpátky na svou kolej, těším se Ginny a na Harryho, ale dost se bojím Rona. Šla jsem na snídani. V sále nebylo moc lidí, ale Ginny a Harry tu už byli. 

Dneska jsem vůbec neviděla Draca, jen ráno u snídaně. Zajímalo by mě kde je.

DRACO

Dneska jsem se rozhodl, že půjdu zkusit opravit tu skříň v komnatě nejvyšší potřeby. Kdyby nešla spravit, tak bych byl rád, protože bych aspoň neohrozil Miu, ale na druhou stranu, kdybych tu skříň nespravil, tak by mě nejspíš Voldemort zabil a stejně by si našli jiný způsob, jak se sem dostat. Zatím se mi ji nepovedlo jí spravit, ale myslím si, že to postupem času dokážu. 

Byl večer, tak jsem šel na kolej. Chtěl jsem jít spát, ale než jsem vešel do pokoje zastavila mě Pansy. 

P: Ahoj, Draco, kde si byl celou dobu, hrouzně dlouho  jsem tě neviděla?

D: Co je ti do toho? řekl jsem jí hrubě.

P: No, jen jsem zaslechla, že si byl někde s tou mudlovskou šmejdkou. 

Vzal jsem Pansy za krk a přitiskl jí na zeď. Vystrašeně se na mě dívala.

D: Už nikdy jí přede mnou takhle neoslovuj!

P: D-dobře. 

Pansy se začala trochu dusit, tak jsem jí pustil a ona se sesypala na zem. Nechal jsem jí tam a šel jsem do své ložnice. 

HERMIONA

Po vyučování jsem byla docela unavená, ale řekla jsem si, že jsem dlouho nebyla v knihovně, tak jsem tam vyrazila. Bylo skvělí po takové době jí zase navštívit. Půjčila jsem si pár knížek, sedla jsem si na své oblíbené místo a začala si číst. Četla jsem si dost dlouho, úplně jsem zapomněla na čas, ale když jsem si dočetla ty knihy, tak jsem vyrazila do ložnic. Hned jak jsem dorazila do ložnic, šla jsem spát. 

POHLED TŘETÍ POSTAVY

Rozhodl jsem se, že dnes dám vědět staršímu Malfoyovi, s kým jeho syn chodí. Myslím si, že ho asi zabije a to doslova. Budu rád až ho nebudu vídat ve škole. 

Večer jsem se přemístil do Malfoyovic sídla a šel jsem rovnou za Luciusem. Lucius byl hodně naštvaný. Poděkoval mi za informaci a slíbil mi, že s tím něco určitě udělá. Vrátil jsem se do hradu a šel spát.

DRACO

U snídaně za mnou přišel Snape, že v mojí ložnici na mě čeká otec. Bál jsem se, co by mohl chtít, ale jít jsem tam musel. Vstal jsem od stolu a zamířil jsem si to do ložnic. Otevřel jsem dveře a otec byl dost naštvaný. 

L: Okamžitě se s ní rozejdeš, nebo jí zabiju a tebe taky.

D: O čem to mluvíš a hlavně o kom? 

L: Ty moc dobře víš o kom mluvím a vím vše, tak nemusíš nic předstírat. 

D: Jak jako víš vše?! (řekl Draco naštvaně) A kdo ti to všechno řekl?!

L: To je snad je snad jedno kdo mi to řekl. Prostě se s ní rozejdeš nebo jí zabiju dřív, než pán zla zabije tebe.

D: Já se s ní nerozejdu, já ji miluju! Ty vůbec nevíš co je to láska!!!

L: Dobře jak chceš.! řekl Lucius a někam se přemístil.

Sesypal jsem se na zem a začal brečet. Po chvíli jsem se rychle zvedl a šel hledat Hermionu. Musím jí všechno říct a také to musím říct profesorům, aby nás alespoň oni uchránili.

Hermionu jsem hledal všude, ale pořád jí nemůžu najít. Bojím se, že je už pozdě, a že jí můj otec zabil. Už mi jen zbývalo se podívat na astronomickou věž. Vyšel jsem schody a uviděl jí tam. Byl jsem šťastnej, že jí vidím. Rychle jsem se za ní rozeběhl a obejmul jí. V jejím obětí jsem začal brečet.

H: Co se děje Draco? 

D: Musíme se rozejít.

H: Cože?! Proč, udělala jsem něco špatně? začala brečet i Hermiona.

D: Ne neudělala, ale můj otec. Přišel za mnou a řekl, že mu někdo řekl, že spolu chodíme, a že když se nerozejdeme zabije tebe a pak i mě. začal jsem brečet ještě víc. 

Hermiona mě obejmula a společně jsme vyšli to říct profesorům. Šli jsme za Brumbálem, všechno jsme mu řekli. Brumbál nechal zabezpečit celou školu, aby se sem nedostal nikdo nezvaný. Už alespoň trochu klidnější jsme šli oba dva spát, každý na svou kolej. 

HERMIONA

Byla jsem ve společenský místnosti a přemýšlela jsem o tom všem, co jsem se dneska dozvěděla. Hrozně jsem se bála, co bude dál. Chtěla jsem přijít na jiný myšlenky, tak jsem si vzala knihu a začala jsem si číst. Slyšela jsem jak někdo vychází z ložnic, ale neřešila jsem to, je tu hodně lidí, co by mohli vycházet z ložnic. 

R: Ahoj Hermiono.

H: Rone, co tu děláš. řekla jsem vystrašeně.

Ron se ke mě začal přibližovat a aniž bych něco stihla říct, mířil na mě hůlkou ,,silencio"  vyřkl Ron kletbu a já najednou nemohla mluvit ani řvát. Ronald mi hodil nějaký pytel na hlavu a někam se se mnou přemístil. Doufám, že ne tam, kam si myslím.

DOUFÁM, ŽE SE VÁM KAPITOLA LÍBILA..... :D