Dramione - láska někdy bolí

nová kolej ?

HERMIONA

Draco se mnou byl celou dobu na ošetřovně, dali mu hned vedle mě postel a měl omluvené hodiny, na kterých by měl normálně být. Přišel za mnou Brumbál, že si snámi potřebuje o něčem promluvit.

B: "Ahoj Hermiono, mrzí mě, co se stalo, doufám, že je ti lépe. Na pana Weasleyho teď budeme dávat větší pozor, nemusíte mít strach."

D: "Vy ho nevyloučíte ze školy?" zeptal se trochu naštvaně Draco.

B: "Nejde to, ministerstvo to nedovolilo, prý nikdo neumřel, tak to prý není potřeba." 

Draco radši mlčel, jinak by řekl něco, za co by ho už klidně vyloučili.

B: "Já jsem za vámi přišel, ale s jinou otázkou."

H: "Tak se ptejte." řekla mile Hermiona.

B: "Chtěl jsem se zeptat, máte se hodně rádi?"zeptal se Brumbál. Vůbec jsme nevěděli k čemu míří.

Než jsem stihla něco říct, začal mluvit bez váhání Draco.

D: "Já ji nemám rád, já jí miluju, udělal bych pro ní všechno na světě." řekl Draco a usmál se na mě.

B: "Dobrá tedy, mám takovou nabídku. Jde o to, že pan Weasley je ve stejné koleji jako Hermiona a asi by nebyl dobrý nápad, aby se tam vídali. Máme tu pár pokojů zvlášť, ani nevím proč tu jsou. Tak mě napadlo, jestli by jste nechtěli být spolu v jednom pokoji. Myslím si, že by to pro slečnu Grangerovou bylo nejlepší. Viděl jsem, že se o ní dokážete dobře postarat a nikdo by nevěděl kde ty pokoje jsou, leda nejlepší kamarádi, kterým věříte." 

D: "To je skvělí nápad." řekl radostně Draco.

B: "Mám jednu podmínku. Dokud se slečna Grangerová pořádně neuzdraví budete pořád s ní."

D: "Slibuji pane řediteli."

B: "Dobrá, věci máte už v novém pokoji, do vašeho pokoje vás odvede Profesorka McGonagalová. Přijde asi za 10 minut, tak si zabalte, to co tu máte a počkejte tu na ní."

Profesorka přišla přesně za 10 minut a vyráželi jsme. Draco mě musel podepírat, abych nespadla, naštěstí to nebylo daleko. Tuhle část školy vůbec neznám. Zastavili jsme před velkým obrazem, na kterém byl nějaký muž se ženou. "láska" řekla MCGonagalová a objevil se vstup do krásné společenské místnosti.

McG (McGonagalová): "Tak já vás tu už nechám, heslo si doufám pamatujete. Vybalte si a doufám, že se brzy uvidíme."

Ve společenské místnosti byla jedna pohovka a před ní krb, který krásně hřál. V rohu společenské místnosti byli točitý schody. Draco mě po nich vynesl nahoru, neměla jsem sílu po nich vyjít sama. Nahoře na každý straně byli  jedny dveře. Jedny vedli do mého pokoje, který vypadal přesně jako na mojí koleji. Druhé dveře vedli do Dracova pokoje, ten to měl zase jako na své koleji. Bylo to tu moc útulné. Líbí se mi tu víc než na koleji nebelvíru a nefunguje tady kouzlo, že nesmí kluk k holce do pokoje a naopak. Když jsme se zabydleli, tak mě Draco zase odnesl dolů a seděli jsme spolu u krbu. Draco seděl a já mu ležela na hrudníku zabalená pod dekou. Povídali jsme si o všem možným, řekla bych, že o mě Draco ví všechno. Ale já nevím skoro nic o něm, vím jen, že ho miluji a on mě.