She is gone

Mezikapitola- stádium

Deprese tě k tomu dožene...

A když už se ti povede přežít vlastní smrt, tak se věci změní. Neni to jen těmi léky, které do tebe cpou až ti to mozek vymejvá. Je to jen...další stádium. Jen další část podělaného života, kdy uvnitř už nekřičíš o pomoc. Ty už jen uvnitř nechováš nic. Je ti všechno jedno, nedokážeš cítit smutek, radost, lásku, výčitky. Nejde to. Zároveň kolikrát ležíš na posteli a ty slzy ti stékají po tvařích jako kdysi. I přes všechny ty prášky. I přes celou léčbu....daleko ses neposunula... Brečíš a nevíš proč, ani tě nic netrápí, ale prostě slzy nejdou zastavit. Myšlenky na sebevraždu a v tom ti dojde, že jedinej důvod, proč tu jsi ...je rodina. Nic víc duležitého neni.

Člověk dostává záchvaty smíchu zničeho nic, kolikrát vypadá opravdu šťastně, ale celé to je jen prázdné štěstí. Je to jakoby chyběla celá duše a tělo si myslelo, že by v ten moment mělo být šťastný. Duše je mrtvá, bezcitná, bez emocí, bez náplně a Svět je bez barev...život bez smyslu.

Přesto všechno, tě dál drží rodina. Jsi tu jen kvůli ní.

Stádium prázdného štěstí a opravdového důvodu žít. Ani nevím jestli mě to trápí, nebo jestli je to tak správně. Necítim nic. Nemám deprese, které mě přikovají k posteli. Nemám deprese. Mám jen stádium...

Mám jen pocit prázdnoty...