spadlý listí

když pláču nad tebou

mám strach,
mám pocit že tě ztrácím,
mám hlad,
po tvých něžných dotecích.

dotecích tvých slov,
co tak moc se mě týkají,
co tak moc mě vystihují,
a tak moc mi chybí.

chce se mi plakat
i při šťastných chvílích,
vždy když si vzpomenu,
co k tobě cítím.

tak moc bych ti už chtěla,
všechno do očí říct,
ale to by ses mi nemohl vyhejbat,
a i tak být na očích.

mám pocit že tě ztrácím,
že se tě nikdy nenahltám,
tvých slov a slova,
která mě chytá,
před spadnutím do tmy,
kde nejsi ty
ani ta ubohá básnická
poeta.

kde nejsi ty,
a mé srdce se zamyká,
kde nejsi ty,
a má duše se rozpadá,
na tisíc střepů,
na tisíc slov
a na tisích řádků,
těch tvých not.

sbohem.