spadlý listí

prázdno a prázdno, snad ho zaplníš

cítím tu prázdnotu,
a ty tu nejsi,
abys ji zaplnil
a řekl neboj,
všechno bude dobrý.

tak moc to bolí,
a ty to nevíš,
furt jenom píšeš,
to tvoje psaní.

zamilovaný
a bolestný,
celý o mně,
o tobě ani zmínka,
ale já už chci k tobě.

a ty to oddaluješ,
pořád máš strach,
a to já už byla odhodlaná,
poddat se ti
a nechat na pospas.

osudu mýho,
tebou vedeným,
o tom co zažiju,
v tom tvym osamnění.

je to smutný,
a víš co,
není mi to jedno.
a víš proč,
protože jsi mi tak vzdálený,
tak moc upřímný,
ale jen v těch řádcích
všeho naplněných,
jsi stále tajemný.

pro mě.

možná to cejtíš,
nebo ne,
možná se bojíš,
nebo ne,
copak já to vim,
to co ty víš,
to tvoje smýšlení,
je moc složitý.

a to i pro tebe a okolí.

tak už mi pověz,
tu pravdu do očí,
co vlastně ke mně cítíš,
a bojíš se to říct.

protože tak to vypadá, doopravdy, věř mi.
já si nevymýšlím.