Poslední naděje

5.

"Emmo poslouchej. Myslím, že by ti výrazně pomohla hospitalizace v psychiatrické léčebně."
Cože. To si dělá srandu. Na to nemá žádné právo! Zamračím se, její nápad se mi nelíbí. Vlastně mi nepřipadá ani trochu přijatelný!
"V dotazníku, který jsi vyplnila, jsi dosáhla velmi nízkého počtu bodů osobního hodnocení. To značí, že si připadáš až příliš nesebevědomá. Až nezdravě."
"To nic neznamená!" skočím ji do řeči.
"To je jen první fakt, taky jsi v dotazníku zaznamenala, že ve Vaší rodině se vyskytovali deprese. To je další fakt, který nelze přehlížet. A nakonec.. Emmo, přiznala ses mi, že se úmyslně poškozuješ. To už určitě není v pořádku. Musí se to začít řešit."
Stupidní dotazník. Proč já jsem vůbec něco přiznávala.
"Nemůžete mě jen skrz tyhle 3 důvody poslat na psychinu. Vůbec mě neznáte. Vždyť tam jsou mnohem horší diagnózy. Lidé se skutečnou duševní poruchou!"
"Ale Emmo, deprese je také vážná duševní porucha. A nenavrhuji ti psychiatrickou léčebnu, na které posíláme většinou neúspěšné pokusy o sebevraždu. Měla jsem spíš na mysli jednu kliniku." podala mi do ruky letáček.
"Jaký je v tom rozdíl?" zeptám se.
"Tady na této klinice se vyskytují lidé, kteří si například sami zažádají o pomoc, nebo je tam posíláme my. U tebe vidím, že by ti nějaké ambulantní sedánky nepomohli, tohle by bylo pro tebe lepší. Navíc ti tam mohou předepsat potřebnou medikaci. Což bych já nemohla."
To jsem až tak ztracená?
"V žádném případě." Řeknu protestantně a hodím si nohu přes nohu.
"V tom případě chci mluvit s tvými rodiči."
"Ale já jsem plnoletá." ohradím se.
"Já vím, ale pokud ti do zprávy napíšu, že pobyt na klinice je nutný, tak ti plnoletost nepomůže."
Nahrnou se mi slzy do očí. Nemám na výběr?
"Ale to je až krajní možnost. Já ti nechci škodit. Myslím, že by ses pro to měla rozhodnout sama od sebe. A pomoct si."
"V tom případě zajděte do krajní možnosti. Rodiče mě tam jen tak nedají. Takže si je kontaktujte jak chcete. Naschledanou."
Vyběhnu z ordinace a z celé budovy na parkoviště. Nemůžu uvěřit tomu, co se právě teď stalo. Z jedné jediné návštěvy psycholožky. Neumím si představit pobyt v léčebně. Vážně ne. Strašně se bojím. Protože i přesto, co jsem tak sebejistě řekla Jenně o rodičích. Nejsem si tím jistá stoprocentně. Máma udělá všechno proto, abych to zase byla stará já. A Jenna zní tak přesvědčivě. Jsem v háji. Skončím na psychině a nic s tím neudělám. Propuknu panice.