Poslední naděje

6.

"Přestaň se s náma hádat! My víme, co je pro tebe nejlepší. Zítra tam nastoupíš a začneš se léčit." křičela na mě máma.
"Nejlepší? Chceš mě tam zavřít, aby ses na to už nemusela dívat. Chceš se mě zbavit!" začala jsem křičet taky. Poslední dobou jsem strašně výbušná. Nejdřív vyletím z kůže a začnu řvát a nakonec to skončí u brečení.

"To není pravda. Teď nechápeš to, že ti tím opravdu pomáháme. Až budeš dospělá tak to pochopíš a uvidíš to stejně, a ještě nám poděkuješ."
Zasmála jsem se. "Až budu dospělá? Jestli vůbec." řekla jsem opovrženě a odešla do pokoje. Panebože, právě jsem mámě naznačila to, že bych svůj život mohla ukončit. Jasně proč nepřilejt do ohně.
"A sbal si ty věci!" křičela zamnou ještě mamka.

Přišla jsem do pokoje. Vytáhla zespod postele černou cestovní tašku a začala přemýšlet, co si sbalím. Ani nevím jak dlouho tam budu. Nahrnuli se mi slzy do očí. Vážně tam vůbec nechci! Pustila jsem si nahlas nějaké písničky abych tolik nepřemýšlela a začala jsem balit. Spodní prádlo jsem vzala jako první. Fajn oblečení, předpokládám, že šaty a sukně potřebovat nebudu. Hah. Vzala jsem tepláky. Rovnou několik. Trička, mikiny, svetry. Nakonec i svou teploučkou deku, která mi bude alespoň připomínat domov. Dobalila jsem nabíječku, nějakou kosmetiku, hlavně sprcháč, šampon, hřeben. Nakonec tašky jsem hodila nízké tenisky. Snad mám vše.
Jelikož mi balení zabralo pomerně dlouhou dobu a už byl večer rozhodla jsem se jít okoupat a umýt si vlasy.
Když jsem ležela ve vaně nedalo mi to. Naklonila jsem se do skříňky pro žiletku. Zarila jsem si ji do ruky a přejela. Po chvíli se na mé kůži začali objevovat kapičky krve. Bylo to tak uklidňující. Jakoby všechny problémy a negativní energie šla odemě pryč. Jsem fakt blázen, pomyslela jsem si.
Vylezla jsem z vany a převlékla se do pyžama. Zapoměla jsem si sbalit pyžamo! Problesklo mi hlavou. Do tašky jsem si ještě přidala jedno vytahané tričko, co mám na spaní a kraťase.

Bude zázrak když dneska usnu. Už tak 2 hodiny se jen převaluju. Když si představím co mě zítra čeká chce se mi brečet.