Strážce duší (kagehina)

3.

Jdu pomalu, nedávám si nějak extra záležet na čase. Stejně vím co chce, chce totiž vždycky to samý, když se nad tím zamyslím tak celej můj "život" je pořád to samý.
,, Vidím že jsis dával načas" zasměje se docela pohledný mladík. Ano, všichni si boha jako takového představují nějaké starého páprdu, avšak tak to úplně není, spíš naopak je to velmi čiperný muž s pěkně zvláštním smyslem pro humor. Vedle něho stojí náš kápo Daichi.... Tak a mám jasno.
,, Ne" moje odpověď se rozlehala sálem.,,Vždyť jsme ti ani neřekli co chceme" snažil se to zachránit Daichi
,,Nebudu se opakovat, jestli je to všechno odcházím" to jsem si aspoň myslel, ale on se zjevil u dveří a zatarasil mi cestu ven.
Po chvíli velkého napětí a trapného ticha se zjevil Suga. Daichiho zástupce a nejspíš i něco jako manželka.... chudák.

Položil mu ruku na rameno a zakroutil hlavou v záporu. To byla moje příležitost proklouznout rychle ven.
V mé ptačí podobě jsem si to letěl zpět a přemýšlel nad celou situací, která byla opravdu divná. Hlavou mi zase vířili otázky typu "Proč když tam byl i bůh tak nic neříkal?"nebo" Proč to na mě pořád zkoušejí? "....jenom samý proč proč, ale žádný odpovědi.
Jen aby jste věděli o co vlastně jde nebo lépe řečeno co po mě pořád chtějí tak tady máte vysvětlí.

~O padesát let zpět
" Jak já tenhle sál nesnáším" pomyslel jsem si a v ten moment do místnosti vstoupil.... už jsem ho párkrát viděl, ale představa že si mě povolal je úžasná.
Můj úžas mě rychle přešel....

,, Jak jako že by jste si přáli abych šel do větší svatyně" zvyšoval jsem postupně hlas.
,, Neříkam že tam musíš jen si myslím že máš velké nadání a je zcela zbytečné jím plýtvat, nebo můžeš zůstat zde" řekl on naopak velmi klidně a laskavě.
,, Jo takže mojí svatyni nikdo chránit nebude? Já se od ní nehnu, je to moje místo a tím to končí" už jsem byl opravdu vytočený, avšak to ho očividně nějak nerozhodilo.,, Nikdo neříká že by byla zcela nechráněná, dali by jsme tam třeba Tsukishimu" lehce se pousmál.... A to byla poslední kapka.
,,Ne" moje odpověď se rozléhala sálem a on nevypadal že by to bylo nějaký překvápko a tak jsem se otočil a ještě než jsem se proměnil narazil jsem do brejlouna.
.
.
.
~Konec vzpomínky

Konečně doma. Dneska mám nad čem přemýšlet.

Tak jo tady máte další kapitolu, budu ráda za každý ohlasy.

+Lenor+