Strážce duší (kagehina)

14.

Je víkend, ale dnešnímu tréninku se stejně nevyhnu a tak ještě za šera nasedám na kolo a jedu směr naše škola.
Příští týden máme náš první zápas v turnaji a tak trénujeme jak divý.
,,Yo Shoyo" pozdraví mě můj kamarád co v týmu hraje jako naše libero, jenom mu mávnu na pozdrav, protože můj mozek se ještě zcela neprobral.
Jen se nad tím pousměje a hodí po mě dres na převlečení.

Trénink začal už před dvěma hodinami a tak už jenom dohrajeme zápas a zabalíme to.
Spolu s celým týmem jedeme na oběd.
Panuje skvělá atmosféra a všichni se baví.
Stejně mám, ale pocit jakoby něco chybělo a tak se jenom potichu přehrabuji ve své porci než mi přiletí pohlavek.
,, Hej Shoyo nebuď nervózní a jez. Neboj ve středu určitě vyhrajeme" řekl někdo z druhého konce stolu.
Usmál jsem se a aby se neřeklo tak jsem se zapojil do konverzace.
Byla to sranda a než jsem se nadal, dělal jsem si ostudu po celém podniku.
Stejně tu něco chybělo. Vždycky tu něco chybělo. Vždycky mi něco chybělo.

Po celém dni straveným s mím týmem jsem byl vyřízený.
Stejně jsem ještě chtěl něco dělat a já věděl moc dobře co.
A tak, jsem zavolal babče jestli dneska už byla ve svatyni.
Měl jsem štěstí ,protože ještě nebyla. Na nic jsem nečekal a rychle jsem šel za babčou.
Když jsem k ní přišel už čekala. Usmál jsem se na ní a pomalým krokem jsme se vydali k svatyni, zatímco já jí vyprávěl o dnešku.

Když jsme se konečně doplazil až nahoru rozprostřel se mi výhled krásný výhled.
Bylo odsud vidět na celé město.
Bylo to nádherné,ale to nebyl můj důvod, proč jsem sem přišel. Začal jsem se rozhlížet jestli ho někde uvidím, po chvíli jsem si řekl, že se třeba zase schovává a tak jsem šel dál a hledal. ,, Hledáš snad někoho?"zeptala se mě babča s nadzvednutým obočím.
Vylekala mě a tak jsem leknutím nadskočil.
,,Nene jenom jsem se rozhlížel" nervózně jsem kvíkl a radši se šel pomodlit.
Žádal jsem Boha, aby se náš zápas povedl.
Opravdu jsem z něho byl nervózní a tak jsem to chtěl vyzkoušet.

Se zklamáním jsem se vracel zpět dolů do města. Byl jsem unavený a tak jsem se už nikde necoural a šel rovnou domů.
Vysprchoval se a nastavil si budíka na zítřek.
Když jsem si lehl stejně jsem nemohl spát, protože mi on nedal spát.
Kde byl?opravdu mám jenom halucinace třeba vůbec neexistuje , třeba má moje máma pravdu.
Ne.
Byl skutečný jsem si jistý. Hlavně si ho velice detailně pamatuji kdyby to byla jenom halucinace tak bych si nevybavoval tak detailně ne? Ty jeho temné oči a tmavé vlasy ,jak byl vysoký a štíhlý. Nad svými myšlenkami jsem se začervenal asi bych radši měl jít spát. Přikryl jsem se a a otočil na bok......,,Dobrou noc Kageyama".

,,Dobrou noc Hinato"

Tak dneska tu máte další kapitolu doufám, že se líbila.
Přežívejte a pa.🥰🥰