Strážce duší (kagehina)

8.

Ah konečně doma.
Ten výlez na kopec mě vždycky neskutečně unavý ,ale vždycky se s babčou moc rád projdu.
Dnes to bylo obzvlášť vyčerpávající kvůli tomu klukovi tak moc bych si s ním chtěl povídat,ale nesměl jsem . Sestra by to řekla mamce a ta by mi zase promlouvala do duše jak bych si neměl vytvářet moc imaginárních kamarádů a bla bla bla .
Moje máma je sice velice hodný člověk ,ale už od mala se mi snažila do hlavy vtlouct věci které jsem si nemyslel.
Popravdě si myslím že to taky zažila jen si to nechce přiznat , možná to máme v rodině. Proč by jinak babča pořád chodila do té staré svatyně. K malým bůžkům se může přece modlit aniž by musel šplhat takový kopec.
Popravdě už od mala mám pocit že babča je jediný člen rodiny který mě bere opravdu takového jaký jsem a podporuje mě ve všem co miluji.
Zítra si s ní promluvím , protože mě zajímá proč pořád chodí do té svatyně a ona má vždycky nějaký důvod.
Teď už jenom spánek , doufám že se mi o něm bude zdát.

~ve snu~
,,Hej Kag nahraj!"
,,Tak naposled už ok?"
,,No jasný"
Ale poslední nahrávka to určitě nebyla, ale ani jeden z nich nevypadal že by jim to výrazně vadilo. Spíš naopak byli plní života a nemohli se nabažit té svobody kterou oba dva prožívali ,když jim pot padal do očí a plíce štípaly , když mohli dělat co se jim zlíbí a nebýt omezováni žádnými pravidly. Jenom oni dva a zvuk bot ,které vrzaly na parketách. Byli to skvělý časy ,ale bohužel netrvali věčně ....

~konec snu~

Se zrychleným dechem jsem se probudil.
,, Už zase,tak to se dnes asi nevyspim"

Co když se ti jeden krásnej sen pořád opakuje, ale máš pocit že vždycky končí jinak , avšak nikdy to není dobrý konec.

Pořád to může být náhoda?nebo...

Doufám že dnešní kapitolka aspoň trošku potěší. Tak u další kapitoli zdar.😉😉😘😂