Strážce duší (kagehina)

13.

Povím vám ,že vidět hned po ránu ten nonstop nasranej výraz a brýle s blond vlasy, není věc co bych si výslovně přál ,ale tak pořád lepší než kdyby mi sem poslali Oikawu.
Nic neříkaje jsem se převlékl a vydali jsme se na cestu.

Cesta proběhla vcelku klidně a tiše, až na místo určení.

Vždy před začátkem rady bývám nervózní, nedělá mi dobře když mám mluvit o mé práci a mé svatyni , jak na mě koukají,jako kdybych byl odpad. Jako kdyby moje práce byla zbytečná a je mi jasné že v jejich očích nejspíš i je, když oni se starají ve velkých skupinách o velké svatyně.
Ale i tak, když se nad tím zamyslím....kdyby ta svatyně opravdu byla zbytečná, tak by mi jí bůh přece nenechal ne?
Něco na ní bude....ale proč zrovna já.

Ani jsem se nenadal a rada byla tady.
Všechno probíhalo přesně podle plánu, všichni byli spokojení. Kromě klasických věcí se i navíc řešilo kam se přiřadí Tsukisima. Je tady celkem nový a ještě nemá stálé místo a tak experimentují.
Chvíli byl i u mě ,ale nevydrželo to.
Nakonec se řeklo, že půjde do skupiny našeho kapitána Daichiho a uvidí se co to udělá.
Poté rada už konečně oficiálně skončila a spousta lidí se odebrala zpět domů, protože je čekala dlouhá cesta.
A ta druhá polovina se odebrala do velkého sálu ,kde se začali hrát hry.....ano i my se někdy bavíme.

Po pár hrách fotbálku ,kde můj tým prohrál snad ve všem co to šlo, jsme se přesunuli k monopolům, které jsme i párkrát vyhráli....to byla docela sranda a Sugawara je asi jediný člen týmu co se semnou baví úplně v pohodě.
Potom ,aby jsme se zase rozhýbali jsme se rozhodli pro volejbal.

Tými už byli rozdělené ,podle lokalit jejich svatyní a tak jsem spadal pod Daichiho. Nemohl jsem si stěžovat byl skvělej a já ho uznával.

Bylo to úžasný. Ten pocit byl neskutečný,dokonce jsme první set vyhráli a v tu chvíli bylo jedno, kdo jsme a v jaké svatyni pracujeme ,prostě jsme měli radost a všichni jsme hráli jako tým.
Měl jsem rád ,když míč přeletěl síť a spadl do pole soupeře, všichni zažívali neskutečnou radost a to bylo jediné na čem v tu chvíli záleželo.

Byl jsem na řadě, komu teď asi přihraju....hm asi Daich-

,,Hej Kag přihraj"zavolal na mě  Tanaka.
Bylo to tak známý, otočil jsem se za tím zavoláním a jenom nechápavě koukal ,než mi spadl míč na hlavu čímž jsem si od Tsukisimi vysloužil pořádný výsměch.
,,Hej co to bylo? Jseš v pohodě?"přišel se mě zeptat Daichi.
,,Jojo jsem v pohodě ,jen mě trochu bolí hlava na chvíli si půjdu sednout" a tak jsem si šel dřepnout na lavičku a sledoval jejich radostnou hru která pokračovala dál beze mě.
Co to sakra jenom bylo? Jako bych to znal. Ne, to je blbost asi mě jenom zarazilo, že mě tak oslovil. I když bylo to divný takhle mi nikdo nikdy neřekl....nebo jo? To na tom bylo zvláštní,opravdu mi tak nikdy nikdo neřekl? Blbost, nebudu nad tím přemýšlet.
No nic jdu zpět do hry ,jinak ty blbci prohrajou.
Jestli je něco co opravdu sbližuje a odstraňuje všechny zdi ,tak je to na sto procent volejbal.

Byla to zábavná hra ,ale všichni musí už zpět a tak se i já vydávám zpět na svou celodenní cestu "domů".

Tak tady máte další kapitolu🌜. Přežívejte karanténu a buďte opatrní. ♥️Papa♥️