Jsme v polovině čtvrté hodiny a Jaeden na mě od té jeho potyčky s Finnem už nepromluvil, vyhýbá se mi a já jen přemýšlím nad tím co jsem udělala.
Prakticky jsem neudělala nic, to on se mě zastal a já se ho neprosila.
Byla jsem ve svých myšlenkách ponořená tak dlouho že zazvonilo a my všichni mohli jít domů, protože nám odpadly dvě hodiny.
Zbalila jsem si svých pět švestek a vyběhla ze třídy.
Chtěla jsem běžet ke své skříňce, ale do někoho jsem vrazila, byl to kluk...moc hezkej kluk btw...měl blond vlasy a když se na mě podíval tak jsem si všimla že má každé oko jiné.
„J-já, promiň moc se omlouvám, nedávala jsem pozor na cestu." řekla jsem a nervózně se usmála.
Asi se rozteču.
„To je v pohodě, i já bych se měl omluvit. Mimochodem jsem Aaron a ty?" Řekl a taktéž se usmál.
Už jsem mu chtěla odpovědět, ale někdo mě chytl za ramena, posunul mě trochu dozadu a odpověděl za mě.
Ten někdo byl Jaeden.
„Její jméno tě nemusí zajímat, protože už je na odchodu." oznámil Aaronovi a už mě táhl pryč.
Byla jsem docela zmatená a když jsme vyšli z budovy školy tak jsem se vzpamatovala a vytrhla se mu.
„Můžeš mi říct co sakra děláš?!"
zařvala jsem na něj.
„Nechci aby jsi se s ním bavila." řekl na rovinu.
„Aha takže ty se mě ve třídě zastaneš, potom se mi vyhýbáš, odtáhneš mě z konverzace, kterou jsem vedla s Aaronem a ještě mi s ním zakazuješ se bavit? Jsi ty normální?"
Neodpověděl jen mě chytl za ruku a táhl mě k jeho autu, kam jsem radši nasedla abych nerozpoutala válku o to že si nechci sednout.
Sedl si do auta na místo řidiče a koukal před sebe.
„Tak odpovíš mi?!"
„Co by jsi chtěla k*rva vědět?"
„Třeba to proč jsi mě odtáhnul od Aarona a proč jsi mi zakázal se s ním bavit?"
„Protože jsi moje."
„Nejsi nějaký moc majetnický? Nejsem tvoje, nejsem ničí."
„Když nejsi, tak budeš, dřív nebo později." řekl na konec a nastartoval auto.
Zastavilo se mi srdce, nic jsem neřekla a ani jsem nevydala hlásku.
V hlavě mi celou cestu domů hrála ta jedna věta, byla jsem zmatená.
Auto zastavilo před mým domem a já rychle vyběhla z Jaedenova auta jako kdyby mi šlo o život a ani jsem se neohlédla.
Hned co jsem vešla do bytu jsem za sebou zabouchla dveře.
„Coro!"
______________________________
„To ti jako fakt řekl jo?"
Seděly jsme s Corou v obýváku, popíjely čaj a já ji řekla všechno co se stalo ve škole a po škole, byla stejně zmatená jako já.
„Jo řekl, hluchá ještě nejsem."
„No ty vole! Ty máš nápadníka."
„Jo jasně, Jaeden Lieberher to je mi teda výhra."
„Ale, dej mu šanci, možná fakt není zlý."
„Po tom co mi řekl? Ne, to se mu budu minimálně týden vyhýbat a hrát si na černou myšku."
„S tebou to je těžký."
„Ja vím, jo a Jack tě pozdravuje."
když jsem ji to řekla tak se usmála a zčervenala.
„Aaale, někdo je tu zaláskovanej." zazpívala jsem a začala se smát.
„C-cože, ne!"
„Dobře dobře, nečerti se." řekla jsem a začala se smát ještě víc ani nevím proč.
„Hele víš co bolí mě hlava, jdu si lehnout." řekla uraženě a odcházela z obýváku.
„Hezké sny o Jackovi." zařvala jsem aby mě ještě slyšela
„Shut up." tohle byla jediná odpověď, kterou jsem dostala.
