Po tom co se mě a Finnovi Cora vyplakala na ramena, jsme mohli jít zpátky dolů do obýváku, kde zbytek potichu seděl.
Cora si sedla zpátky do křesla a ani se na Jacka nepodívala.
Kurňa ani dýchat se tu nedá.
Atmosféra byla strašně hustá.
Nikdo z nás to nečekal, ale Jack se ozval.
"Cori, promiň já..."
"Ne Jacku, neomlouvej se a radši jdi pryč." Skočila mu Cora do řeči.
Jack nic neřekl, jenom se zvedl, sbalil si svých pět švestek a odešel.
Zase nastalo ticho, takové to trapné ticho. Zvedla jsem se a přešla k velkým bednám, které byly pod televizí a zapojila to nich svůj mobil, najela jsem na nějaký party playlist a už to jelo.
"No tak lidi netruchlete, budeme se bavit ne? Je přece víkend!"
Zakřičela jsem se smíchem.
Všimla jsem si že se na mě Jaeden usmál, vztal, vzal do ruky polštář a zakřičel "Polštářová bitka!!" V ten moment se všichni zvedli, pobrali nějaký z polštářů co měli po ruce a už se válčilo. Smáli jsme se jak malí.
Někdo mě trefil polštářem do hlavy až mě to málem schodilo na zem, ale nespadla jsem, protože mě někdo chytil. Ten někdo byl Caleb. Dívala jsem se mu do očí a on do těch mých, ale někdo si mě přitáhl k sobě.
Zasraný Lieberher!
Za ramračila jsem se na něj a ještě jsem střelila pohledem po Calebovi, který na mě jen mrkl a pokračoval v bitvě.
"Dávej si pozor, komu padáš do náruče." Zašeptal mi Jaeden do ucha a dělal jakože nic.
V ten moment jsem ukončila bitku, nechala jenom zapnuté písničky a oznámila naším společníkům že budu dělat oběd že mají dneska jíst u nás.
Samozřejmě souhlasili.
Ještě aby ne když se nažerou zadarmo.
Rozhodla jsem se pro řízky s brambory.
Z mrazáku jsem si vytáhla kuřecí prsa které jsem dala do horké vody aby rychle roztály a mezitím naškrábala brambory, které jsem pokrájela a dala do hrnce s vodou který byl na sporáku. Když rozmrzlo to kuře tak jsem ho naklepala a chystala se na obalování.
Zrovna jsem obalovala kuře v mouce, když v tom se mi kolem pasu obmotaly dvě ruce. Tmavé ruce.
"Copak to kuchtíš?" Zavrněl Caleb blízko mého ucha.
Projela mnou jakási zvláštní vlna, vlna znechucení.
"Jestli nechceš dostat po držce, mou rukou od mouky a strouhanky, tak se být tebou oddálím." upozornila jsem ho a snažila se dát jeho ruce pryč z mého pasu, když se mi to nevedlo otočila jsem se k němu.
"Jsi strašně hezká." Řekl flirtovně.
Pomoc, asi budu blinkat.
Snažila jsem se od něho odtáhnout, ale měl velkou sílu.
Najednou ho někdo ode mě odtáhnul.
Zase Jaeden.
Za tohle ti budu děkovat do konce svého života.
"Kurva Calebe, nevím co to s tebou je, ale drž se od ní dál."
"Dobré brácho v klidu." Řekl Caleb a odešel zpět do obýváku.
Rychle jsem si umyla ruce a pevné Jaedena obejmula.
"V pohodě princezno?" Zeptal se starostlivě.
"Teď už jo."
______________________________
Po obědě
"O můj bože, Max, neřekla jsi nám že umíš tak dobře vařit." Pochválil mě Finn.
"Nikdo se neptal, ale říkám vám že Cora je oproti mě šéfkuchař."
Cora se na mě podívala a děkovně se usmála.
"Jestli to co říkáš je pravda tak mě dělí už jenom špagety od toho abych Cori požádal o ruku." Řekl Finn.
"A kdo říkal že bych ti řekla 'ano'."
Odpověděla Cora.
Já, Jaeden i Caleb jsme neměli daleko od výbuchu smíchu.
"Tak takovému krasavci jako jsem já by jsi přece neřekla ne."
To jsme se začali smát všichni.
Netušila jsem že umíš být i fajn, Wolfharde.
"Hej lidi co kdybychom jsme šli dneska do nákupáku?" Navrhl Caleb.
Já samozřejmě mlčela, ale ostatní souhlasili.
"Tak holky, jděte se převléct a jdeme, šup!" Pobídl nás Finn.
Že skříně jsem si vzala černé kraťasy, světle růžové tričko a vlasy jsem si jenom stáhla do vysokého culíku.
Když jsem vycházela z pokoje tak z toho svého vycházela i Cora, která na sobě měla to co před tím, ale na nose měla brýle a vlasy měla v drdolu.
Sešly jsme po schodech dolů, obuli si boty a vyrazili do nákupáku.
Nová kapitola je na světě!
Budu ráda za každé hlasování a komenty.❤️
Shipujete někoho, jestli jo tak koho?💜
