Snídaně proběhla v tichosti, aspoň pro mě, vůbec jsem nevnímala okolí a oči mi pořád utíkaly k tomu jednomu místu, neboli ke stolu v tom nejtemnějším rohu jídelny. Jeho oči se do mě nenápadně zarývaly a já toho začala mít po krk, když mi došly nervy tak jsem vzala svůj tác s rozhrabaným jídlem, šla ho položit do poličky u výdejního okénka a prostě odešla zpátky do chatky, holky se na mě jen zmateně dívaly ale nic neřekly.
Ležela jsem na své posteli v chatce a četla si knihu, když v tom někdo zaklepal, šla jsem otevřít a za dveřmi stál právě ten člověk kvůli kterému jsem odešla z jídelny, Mark. Dalo by se říct že Mark je hodně pohledný kluk, je vysoký, má atletickou postavu, věčně rozcuchané havraní vlasy, plné rty a krásné zeleno hnědé oči. Mark si zničeho nic odkašlal a já přistihla sama sebe jak ho strašně nenápadně pozoruji.
"Potřebuješ něco?" zeptala jsem se s nezájmem v hlase, "Nechala jsi si v jídelně telefon tak jsem se rozhodl ti ho zanést" odpověděl mile a usmál se. Má hezký úsměv. "ehm, jo děkuji to je od tebe hezké" s těmihle slovy jsem si od něho vzala svůj milovaný mobil. "Tak já...no asi půjdu." už se otáčel ale já ho zastavila. "Proč jsi na mě tak koukal v té jídelně?" možná to znělo jako sebevědomá otázka, ale uvnitř jsem se klepala jako čivava. "Jsi jiná než ostatní Maxine a nedělá to jen ten nový účes" se svou odpovědí na mě mrkl a už odcházel. Z nějakého neznámého důvodu se mi zastavil dech a já se nemohla pohnout z místa, bylo to zvláštní, stejně jako je Mark, jeho slova mi pořád běhala v hlavě.
Ležela jsem v posteli dál, bez známek života, pořád se mi v hlavě přehrával ten jeden moment a krátká konverzace mezi mnou a Markem. Ani jsem si nevšimla že do chatky vešly holky, začaly se mnou třást a pištěly jako šílené fanynky na koncertě Justina Biebera a tentokrát nebyla vyjímkou ani Venus. Co se stalo tak světoborného? Z jejich pištění mě už bolela hlava, tak jsem jim svým zařváním dala jasně najevo ať drží pusu. "Chápeš to?!" zapištěla šťastně Jackie, "ehm, jsem jediná která neví o co go, že?" zeptala jsem se zmateně. "Markovi se líbíš" řekla malá černovláska, "nikdy s nikým nemluví a tobě šel dokonce zanést dobrovolně telefon! A nebo včera na tom hřišti jak se tě zastal a obejmul tě to jen potvrzuje". Holky jsem vůbec nechápala, vím že Mark byl podivín, který skoro s nikým nemluvil až na Venus, protože to byla pochopitelně jeho sestra a také dvojče, ale jen proto že je ke mě milý neznamená že jsem speciální.
Z mého přemýšlení mě vyrušilo zaklepání na dveře. Camille šla otevřít, dovnitř však přišla s vetřelcem. Panebože! Do prkenný vohrady. To se může stát jen mě, Maxine Simpson. Za Camille se vynořil Jaeden a na tváři mu hrál výraz ublíženého štěněte. Cora se v ten moment postavila přede mě s rukama založenýma na hrudi a propalovala jistého vetřelce pohledem ještě víc jak já. "Vypadni"
"Coro ty se do toho neser, nic ti do toho není"
"Je mi do toho celkem hodně, podvedl jsi moji nejlepší kamarádku"
Jaeden Cořina slova zcela ignoroval, díval se na mě a pohledem prosil o odpuštění, ale moje srdce bylo pro něj z ledu, moc mi ublížil.
"Max, zlato, já tě miluju, nemyslel jsem to tak, to ona se na mě lepila chápeš?" obhajoval se, ale mě bylo jasné, že je to jen lhář.
"To jsi si měl rozmyslet dřív, než jsi se s ní začal cucat dobrovolně a přede mnou!"
"Zlato..."
"Nezlatíčkuj mě, nejsem tvoje a už ani nebudu, jdi si raději prcat děvky"
Zničeho nic se jeho výraz změnil z ublíženého na arogantní a lehce naštvaný. "Fajn tak si jdi za tím svým emařem a můžete se řezat spolu! Ty zamnou ještě dolezeš."
V ten moment mi tak neskutečně bouchly nervy že jsem mu jednu vrazila. Na tváři se mu začal rýsovat obtisk mé ruky a jeho obličej nabíral naštvaného výrazu a červené barvy. Dobře lidi, loučím se se světem, za chvíli mě zabije obři naštvané rajče. Jeho ruka se už napřahovala že mi jednu vrazí, ale někdo mu jí v tom okamžiku zachytil. Mark se tvářil dost naštvaně, koukal z výšky na Jaedena a vypadalo to, že ho každou chvílí prohodí oknem. Najednou se Jaeden sebral a odešel, což nikdo z nás nečekal. "Jsi v pořádku?" zeptal se mě Mark a chytil můj obličej do rukou aby si ho lépe prohlédl, "J-jo, asi jsem v pořádku" odpověděla jsem. Ty jsi můj anděl strážný, ne snad? Byl tak blízko mému obličeji, byla jsem strašně nervozní a asi červená až na zadku. Periferním viděním jsem viděla holky, Camille, Jackie, Sunny, Coru a Venus, jak se na mě pobaveně šklebí a dělají z rukou srdíčka. Někoho večer asi zabiju ve spánku. "Maxine a Mark, každý už to ví, jsou do sebe zamilovaní!" začaly zpívat holky, věděla jsem že to udělají, tak jsem si vzala zbraň, opalovací krém ve spreji a řeknu vám, víc bílý není ani sníh na Antarktidě. Holky poté začaly strašně pištět a já s Markem jsme se tomu smáli jak smyslů zbavení. Myslím že to odpoledne nezačíná zas tak špatně, navíc asi začnu brát Marka jako svého anděla strážného, je vždycky všude se mnou, netuším jak to dělá, jako kdyby tušil že se něco má stát.
