„Kurva! Au!"
„Co zas děláš Max?!?"
„Já nic to ta debilní skříň! Au, můj palec."
„Máš se dívat pod nohy."
„Jsi jak moje máma Coro."
Tak tohle jsme my, Cora a Max.
Jsme obyčejné holky, s nezajímavým životem, který nám ničí určití lidé.
Cora je moje nejlepší kámoška.
„Tvoje máma by se tě ani nezeptala co ti je."
A taky jediná.
„Moje máma umí být i hodná."
„Jo, když ji nastane menopauza."
Vždy má co říct.
„Nesnáším tě."
„Jo taky tě mám ráda."
Jo mám ji ráda.
„Tak co? Pojedem už do toho Starbucksu nebo se tu budeš ještě litovat?"
„Litovat."
„Zvedej se z tý země Max."
„Ne." řekla jsem a přiletěl mi pohlavek. Zvedla jsem se ze země, chtěla ji obejít a ještě jsem dodala „Krávo." ale tak aby to neslyšela. Bum! Další pohlavek.
„Za co to bylo?!?"
„Za tu krávu a teď jdi ven a nasedni do auta."
„Hmm."
Úplně normální rána.
