Šikanován ve škole

20. Čaj

Dovedl jsem ho k sobě do pokoje a pak jsem nám udělal čaj. Máma neřekla nic na to, že jsem si přivedl kamaráda a tak to bylo dobrý.

Vrátím se i s čajem do pokoje a k tomu mám nějakou bábovku, kterou máma pekla a donutila mě jí dát k tomu čaji. Jen co vejdu do svého pokoje tak Rei stojí u nočního stolku a usmívá se nad tím, že tam mám vystavený ten perníček od něj. "Co na to Keisuke?" Zeptal se mě a podíval se na mě. Pouze pokrčím rameny. "Nic.. Neví o tom." Dám mu čaj a sednu si na postel.

Jen se potichu uchechtl a pak mi poděkoval za čaj, který pomalu upíjel. "Nebojíš se, že bude nadávat až to zjistí?" Zeptal se po nějaké chvíli ticha. Zakroutím záporně hlavou. "O sebe se nebojím.. Nemyslím si, že by mi ublížil." Pousměju se. "O sebe ne? A o mě snad jo?" Uchechtnul se a já se na něj jen podíval, ale nic jsem na to neřekl. Zarazil se a pousmál se. "Jsi trdlo." Řekl mi a pak jsem ucítil jeho ruku na mé tváři. Překvapeně se na něj podívám.

Byl u mě už blízko a mně bylo jasný co bude chtít udělat. Mohl jsem ho zastavit, ale já to neudělal a nechal jsem ho mě políbit. Nevím proč, ale přál jsem si, aby to udělal.

Srdce mi tlouklo jak o závod a tváře mi rudly. Chvíli jsem se pomalu ani nehnul, ale nakonec jsem se do polibku zapojil. Ucítil jsem jak se do polibku usmál a jeho ruka spočinula na mém boku. Nakonec se odtáhl a na tváři mu pohrával spokojený úsměv. "Myslel jsem si, že dostanu facku a nebo že mě odstrčíš." Řekl mi a já jen uhnu pohledem. "Tohle by jsme dělat neměli." Kouknu se zpět na něj, ale jeho tvář úsměv neopouštěl. "Neměli, ale tobě se to líbilo ne? Kdyby ne tak bys mě odstrčil.." Celou tu dobu mě sledoval. "Prostě tohle nesmíme." Zamručím a napiju se svého čaje. Zatracený Rei. Aspoň vím, že příště ho k sobě zvát nemám.

Po chvíli jsme se zase normálně bavili a dělali jsme jakože se to vůbec nestalo. Dopil čaj a pak vstal s tím, že už půjde. Vstanu, abych ho doprovodil ke dveřím, ale on se zastaví ještě u těch od mého pokoje a podívá se mi do očí. Usmál se a jeho ruce jsem měl zase na bocích za které si mě k sobě malinko přitáhl. "Můžu? Jen poslední.." Zeptal se šeptem. Zůstal jsem na něj koukat, ale přikývl jsem na souhlas. V duchu jsem si nadával, že jsem neměl souhlasit, ale když ty jeho rty.. Chvíli jsme se líbali dokud se neodtáhl a usmál se. "Teď už ti dám pokoj.. Neboj se." Mrkl na mě a pak odešel úplně.

Zůstal jsem tam stát a vstřebával co se tady vlastně stalo. V noci jsem kvůli tomu ani moc nenaspal, protože jsem nad tím vším přemýšlel. Děkuju Rei.

Ahojky pusinky. ❤️ Takže jsem tu po nějaké době. 😇 Myslím si, že nemá cenu se vám tady omlouvat, že díl mám dlouho rozepsány, ale dostala jsem se k němu až teď ne? 😂 Díl je zase kratší, ale ten další bych chtěla mít tak na 1000 slov aspoň. 😂 Tak snad se mi to zadaří no. 😂 Jak jste s dílem spokojený? Nebo spíše nespokojený? 🤔😂 Podělte se se svými pocity v komentářích! ❤️ Ráda si je přečtu a hlavně mě to pak nutí psát dál, protože lidi.. Jste vážně skvělý. ❤️ Jak si myslíte, že se teď Rei s Shuuem k sobě budou chovat? A co by na to řekl Keisuke, kdyby zjistil co se stalo? 😏❤️ Určitě se podělte do komentářů! 🖤 Celkem by mě zajímalo kolik z vás fandí Reiovi a kdo z vás by chtěl, aby zůstal s Keisukem.. 🤔 POVINNĚ MI TO NAPSAT DO KOMENTU! 😂 Moc dlouhé kecy.. Pardon. Takže se omlouvám za případné chyby, děkuji za vote a komenty. Miluju vás! ❤️