Šikanován ve škole

1.- První den ve škole...

Ahooj :) Tak sem si řekla, že něco napíšu a zkusím to sem dát.. :) Omlouvám se za chyby. :) Snad se vám to bude líbit :3 Budu ráda za váš komentář. :3 Přeji krásné počtení. ^^

Jmenuji se Shuu Seiru. Je mi šestnáct let a bydlím s matkou. Otec je vždy někde pryč kvůli práci. Většinou někde v Evropě. S matkou jsme se přestěhovali do Tokya. Moc se mi tu nelíbí, abych se přiznal... Je to tu moc hlučné, až moc prostorné a i hodně lidí na ulicích. Je to celkem nebezpečné. Bezpečněji sem se cítil na vesnici, kde jsme bydleli předtím. Byl tam klid. Strašně dobře se mi tam učilo na testy. Každopádně, dnes je to už týden co jsme se přestěhovali.

No nic. Je pondělí a já mám jít do nové školy. Nechci tam... Bojím se jak se budou chovat ostatní studenti. Jsem celkem malý. Všichni si ze mě mohou dělat jen kvůli tomu srandu. Matka mi řekla, že mě do školy odveze. Ještě před odjezdem jsme se nasnídali. Měl jsem na sobě svojí uniformu, kterou teď budu muset nosit každý den do školy. S taškou jsem se loudal k autu. Vážně se mi tam nechtělo. ,,Shuu, rychle... Nestihneš to! A já nestihnu práci!'' Popožene mě matka. ,,Mami, vážně tam musím?'' Kouknu na ní s psím pohledem. Povzdychne si. ,,Ano, musíš. Ředitelovi jsem to už slíbila. Takže dnes tam prostě musíš.'' To je to, co jsem přesně nechtěl slyšet. Proč to musela sakra slíbit? Sklopím pohled a nasednu do auta na místo spolujezdce. Když mě odveze před školu, tak se ještě jednou na ní podívám. Přece jen... Co kdyby to vyšlo. Samozřejmě, že nevyšlo. Vystoupím z auta. ,,Tak už jdi ať hned první den nepřijdeš pozdě. Já už musím tak se měj, zlato. Večer se uvidíme doma.'' Usměje se. ,,Jo, ahoj..'' Zamumlám a pak se otočím a odejdu směrem do školy.

Zdálo se mi to tady velké. Až moc velké. Všude se rozhlížím. Když jsem v budově tak hledám svojí třídu. Koukám do papírku, na kterém mám vypsaný rozvrh hodin. Do někoho omylem narazím. Kouknu se na o dost vyššího kluka s černými vlasy a červenými oči. ,,O-Omlouvám se..'' Vykoktám. ,,Heleme se... Nějaký nováček...'' Ušklíbne se onen kluk. Přejel mi mráz po zádech. Mám z toho divný pocit. ,,Jakpak se jmenuješ, zlato?'' Uchechtne se. ,,Shuu... Shuu Seiru...'' Dostanu ze sebe. ,,Hele Shuu... Víš ty vůbec, kdo já sem?'' Zamračí se a chytí mě za tričko, za který mě vytáhne trochu do vzduchu. Nemohl jsem si nevšimnout, jak ostatní rychle odcházejí pryč a snaží se mu vyhnout. ,,N-Ne... Vidím tě prvně..'' Zamumlám. ,,Jsem Rei! Tak si to dobře pamatuj ať víš, na koho si tu dávat pozor!'' Zamračí se a hodí mnou o zem. Trochu syknu bolestí. Kopně mě do břicha a zasměje se. ,,Jsi uboze slabej.'' Řekne mi. Já za to ale nemohu. Svíjím se tam v bolestech a modlím se, aby mě už nechal, ale marně. V tu chvílí mě zase vytáhl na nohy za tričko, které nepustil. Napřáhnul se, že mi dá pěstí. Zavřel jsem oči a očekával ránu. ,,Tady, aby si nezapoměl, kdo jsem.'' Zasměje se. Když se nic neděje tak otevřu opatrně oči a kouknu se, proč se nic nestalo. Proč mě neuhodil? Stál za ním pohledný hnědovlásek. Držel Reiovo ruku, kterou mě chtěl udeřit. ,,Hele, Rei... Zase se uklidni... Vždy, když někdo přijde tak ho chceš zmlátit... On jen do tebe omylem narazil.'' Řekne klidným hlasem. Jak sakra někdo může mluvit tak klidně?! Na oba se koukám vyjukaně a se strachem v očích. ,,Omylem to nebylo! Bylo to schválně!'' Křikne na něj Rei. ,,Ne, nebylo. Bylo to omylem. I se ti slušně omluvil. '' Odpoví. On mě.. On mě brání? Zamrkám překvapeně. Rei mě pustí a já spadnu na zem. Sleduju je ze země mezi tím, co Rei vytrhne svou ruku z onoho kluka sevření. ,,Tsche..'' odfrkne si Rei. ,,Příště jestli tě uvidím, tak tě doma ani nepoznají.'' Řekne varovně. Já jen vyděšeně přikývnu. ,,Pojď, vstávej..'' Usměje se na mě ten kluk a podává mi pomocnou ruku. Přijmu jí a vstanu. Opráším se. ,,J-Já.. Děkuju..'' Poděkuju mu. ,,Za nic... Jeho si nevšímej. Tohle dělá pořád...'' usměje se na mě. ,,Já tu jsem nový...'' Zamumlám. ,,Jmenuju se Shuu..'' Představím se. ,,Hezké jméno.'' Usměje se. ,,Já jsem Keisuke.'' Představí se mi. Přece jen vím jméno svého zachránce. Je strašně milej. Usmál se na mě. Jeho úsměv je krásný. Vypadá jak nějaký princ. Princ z pohádky. ,,Těší mě..'' usměju se. ,,Mě taky.'' Úsměv mi oplatí. ,,Umm... Keisuke? Můžu se tě zeptat, kde je moje třída?'' Zeptám se ho a ukážu mu papírek, na které. mám svou třídu a i rozvrh hodin. ,,Jasně. Pojď, ukážu ti to.'' Ušklíbne se. Chytí mě kolem ramen a vede mě ke mně do třídy. Před třídou se se mnou rozloučil. Bohůžel nemá stejnou třídu jako já. A má jí i na jiném patře. Má jí ve třetím patře, o patro výš. Prohlédl jsem si ostatní žáky ve své třídě a sednul si do volné lavice. Všichni si mě zvědavě prohlíželi.

Další díl by mohl být do příštího týdne. :) Teda pokud chcete.. :) A nahoře máte obrázek Reie, aby byla představa :> v dalším díle vám tam hodím i Keisukeho. :) Shuu-a máte normálně u povídky :)