Šikanován ve škole

2.- Venku s ním?

Ahooj :3 Tak jsem si řekla, že když už jsem ten díl dnes napsala, tak že ho sem dám. :> :D Snad se bude líbit. :) Předem se omlouvám za chyby. Hezké počtení.

Přišly ke mně asi tři holky. ,,Ahoj.. Ty tu jsi nový, že? Jak se jmenuješ?'' zeptá se mě jedna. ,,Shuu...'' Odpovím jim. ,,Jsi strašně roztomilý, Shuu.'' Usmála se dívka. Ty její dvě kamarádky stály za ní. ,,Já jsem Mei. Tohle je Kimi a tohle zase Hitomi.'' Ukázala na dívky za sebou. Pozdravily mě a já se pousmál. Pak zazvonilo a všichni odešli na svá místa. Já si stoupnul stejně jako ostatní. Do třídy vešel učitel.

,,Dobrý den.'' Začne. ,,Máme tady nového žáka. Doufám, že na něj budete hodní. Poprosím ho, aby se šel před tabuli představit.'' Celkem hlasitě polknu a vstanu. Pomalu dojdu před tabuli. ,,Umm.. Jmenuji se Shuu Seiru... Je mi šestnáct let a nedávno jsme se s mou matkou přestěhovali do Tokya.'' Řeknu. Doufám, že to bude stačit a nic víc po mně chtít nebudou. Pak si zase jdu sednout do lavice. Začne nám hodina matematiky. Moc jí nemusím, ale celkem mi jde. Počítali jsme různé příklady. Překvapivě, že? Zbytek školy jsem nějak přežil. Jen jsem neviděl vůbec o přestávky Keisukeho. Chtěl jsem mu ještě jednou poděkovat.

Vyjdu ze školy a se sklopenou hlavou jdu po školním pozemku pryč. Koukám na cestu pod nohama. Omylem do mě někdo vrazí a já se na osobu podívám. Byla to Hitomi. ,,P-Promiň..'' Dostane ze sebe. ,,V pořádku. '' Usměju se na ní mile a ona se trochu začervená. Pak se se mnou rozloučí. Jdu pomalu na metro. Když metro přijede, tak nastoupím a sednu si na sedačku. Vedle mě si sedne ještě někdo. Ani jsem se nepodíval kdo. Mohlo mi to být jedno. Všechna místa byla obsazená a na další zastávce nastoupila stará dáma. Pomalu jsem se zvedal, že si stoupnu, abych jí pustil si sednout, ale kluk vedle mě si stoupnul dřív a pustil jí. ,,Pojdťe si sednout..'' Řekne jí. Ten hlas jsem už někde slyšel. Zamyslím se a pak se na kluka kouknu. Byl to Keisuke! Vážně to byl Keisuke. Jak jsem si ho mohl nevšimnout? Usmál se na mě a já se trochu začervenal. ,,Ahoj.'' Řekl mi. ,,Umm... Ahoj..'' Zamumlal jsem. ,,Ty jezdíš tímhle metrem?'' Zeptal se s tím jeho krásným úsměvem. ,,J-Jo..'' Špitnul jsem. ,,To budeme asi jezdit spolu. '' Řekl s nadšením. ,,V-Vážně?'' Zamrkal jsem na něj trochu překvapeně. ,,Ano..'' Ušklíbnul se. Usměju se na něj. ,,Jo... D-Děkuju ještě jednou za ten dnešek... Kdybych se ti mohl nějak odvděčit tak mi jen řekni jak...'' Zamumlám. ,,Pojď se mnou někdy ven.'' Řekl hned. Kouknu se na něj překvapeně. ,,Dobře..'' Zamrkám na něj. Vážně chce se mnou ven? Je to divné. Nikdy bych si nemyslel, že někdo takový jako je on by se mnou mohl jít ven. Když už se blíží má zastávka tak si stoupnu. ,,Měj se.. '' řeknu mu, když už se metro zastavuje. ,,Ještě se domluvíme. Měj se.'' Usměje se na mě mile a ještě mi zamává.

Já pomalu dorazím domů. Odemknu si dveře a vklouznu k sobě do pokoje. Jsem doma sám. Převléknu se. Musím ještě vybalit pár věcí. Vzal sem první krabici a začal jí vybalovat. Vše jsem uklízel na své místo a když bylo vše vybalené, tak jsem si oddechl a svalil se na postel. Zajímalo by mě jak se se mnou domluví a kam bude chtít jít. Usměju se. Dnešek mě tak unavil, že jsem po chvilce usnul. Zdál se mi hnusný sen. Jak mě Rei kope a já zůstal bezmocně ležet na zemi a všichni se mi smáli. Vykřikl jsem a rychle se vyhoupl do sedu. V pokoji byla už tma. Srdce mi rychle bušilo. Nechci, abych takhle někdy skončil. Vstal jsem a kouknul jsem se na hodiny. Každou chvíli by měla přijít matka z práce a určitě bude chtít, abych jí vyprávěl jak bylo ve škole. Šel jsem do kuchyně, kde jsem si udělal teplý čaj. Miluju čaje. Usrkl jsem si a zrovna se otevřeli dveře. ,,Vítej doma.'' usměju se na matku, když přišla do kuchyně. ,,Ahoj.'' Usměje se na mě. ,,Jedl si něco?'' Zeptá se. ,,Ne, neměl jsem hlad.'' Řeknu. ,,Dobře. Jak bylo ve škole?'' Čekal jsem, kdy se na to zeptá. ,,Ale jo, šlo to..'' Řeknu, když mi hlavou proletěl dnešní celej den co jsem byl ve škole. ,,Musíš být unavená.'' Usměju se na ní. ,,Jo... Celkem jo..'' Řekne. ,,Tak si jdi lehnout a vyspi se.'' Znovu usrknu čaje. ,,Jo, jdu.'' Usměje se. Jde do ložnice, kde se zavře a převlékne se, pak si lehne. Snážím se být tichý, abych jí nevzbudil. Chci, aby se vyspala. Vypadala vážně unaveně.

Dopil jsem čaj a šel zase k sobě do pokoje. Je celkem pozdě. Otevřu si dokořán okno, jdu do sprchy, kde se osprchuju a pak si jdu lehnout. Je strašné vedro. Jak v tomhle někdo může spát? Nakonec asi po hodině usnu a vzbudím se až ráno. Převléknu se, udělám všechnu hygienu a učešu se. Vezmu si věci a jdu rychle na metro, kterým jedu do školy. Keisuke tam stál a usmíval se na mě. ,,Dobré ráno, Shuu.'' Usmál se. ,,Dobré.'' Řeknu mu a trochu se pousměju. ,,Jak se máš?'' Zeptá se mě. ,,Dobře. Co ty?'' Kouknu se na něj. ,,Taky. Půjdeš dnes se mnou tedy ven?'' zeptá se mě. ,,Dnes?'' Zamrkám. ,,Jasně.'' Ušklíbne se. ,,Nebo už něco máš?'' Zakroutím záporně hlavou. ,,Ne, nic nemám.'' Řeknu. ,,Dobrý, jen jsem se ptal.'' Ušklíbne se. ,,Promiň..'' Zamumlám a uhnu pohledem. Do konce cesty je už ticho. Vystoupíme a jdeme do školy společně. Zase se rozloučíme u schodů. Zajdu do třídy a Mei, Hitomi a Kimi mě hned zdráví. ,,Ahoj..'' Usměju se na ně. ,,Kyaaa!!! Ty jsi tak roztomilý!'' Vypískne Mei. Trochu zčervenám. ,,Nejsem.'' Řeknu. ,,Ale jo jsi! Ty jsi šel s Keisukem do školy, že jo? Bydlíte kousek od sebe?'' Zeptá se hned. ,,J-jo šel.. Nevím.. Nevím, kde bydlí...'' Odpovím. ,,Ale jezdíme spolu metrem.'' Usměju se na ně. ,,Byli by jste spolu tak roztomilý pár!'' Vypískne. Zčervenám. Jak to myslí pár? Jakože bych s ním chodil? To ne. Je hezký, ale zájem o takovou nicku jako jsem já by určitě neměl. ,,Ne, to ne.'' Řeknu jí. ,,Ale jo! Strašně se k sobě hodíte!'' Řekne mi. ,,A jak se na tebe vždy usmívá. Nikdy se takhle na nikoho nesmál! Musíš se mu líbit. Jinak to nevidím.'' Usměje se. ,,Já a abych se líbil jemu? To těžko..'' Řeknu jí a kouknu se z okna. ,,Proč?'' Zamrká na mě. ,,Jsem nicka.'' Řeknu. ,,Ale když se do tebe někdo zamiluje tak to je vždy právě proto, že má rád to kým jsi! '' Usměje se na mě povzbudivě. ,,Zná mě sotva den.'' Řeknu. ,,No a? Také existuje láska na první pohled!'' Upozorní mě. ,,To je pravda. '' Přidá se do rozhovoru Kimi. ,,Mají pravdu.'' Řekne Hitomi, která se zase trochu červená. ,,Ale proč by se zamiloval zrovna do mě?'' Zeptám se spíše sám sebe.

Den utekl opět celkem rychle. Po škole na mě venku čekal Keisuke. ,,Hej, Shuu!'' Usměje se, začne na mě mávat a jde ke mně. Jdu pomalu k němu. ,,Proč tak křičíš? Stačil kousek a byl bych blíž..'' Řeknu mu a usměju se. ,,Jen tě rád vidím.'' Usměje se na mě. Trochu zčervenám. ,,Shuu? Děje se něco? Nemáš teplotu?'' zeptá se mě a hned mi sahá na čelo. Nic mi není jen jsem si vzpomněl na to, co mi holky dnes říkaly. ,,Teplotu nemáš..'' Řekne si spíše pro sebe. ,,Nic mi není.'' Zamumlám a pousměju se. ,,Dobře, chceš jít ještě domů než půjdeme ven?'' Zeptá se mě u metra. ,,Jo, klidně.'' Usměju se na něj.