Šikanován ve škole

12.-Nechci tu zůstat.

Hned po tom, co odešel jsem teda šel za mamkou, která byla v obýváku.

''Mami?'' Šeptnu a kouknu se na ní. Ona tam brečela? Přejdu k ní a položím jí ruku na rameno. Ona se na mě koukne s těma uslzenýma očima. ''Promiň.. Vážně se omlouvám, že jsem ti to neřekl dřív..'' Řeknu smutně. ''Můžeš mi sakra říct jak to asi pak řekneme tvému otci? Náš jediný syn a k tomu je poblázněný nějakým klukem! Jsem si jistá, že tě do toho nutí! Přestaneš se s tím zmetkem vídat!'' Řekne pak už naštvaně. Zůstanu na ní překvapeně koukat. To nemyslí vážně?

''Mami.. To si děláš srandu?'' zeptám se jí nevěřícně.

''Je to úchyl! Vždyť se tam po tobě sápal! Ať si najde někoho jiného koho bude oblbovat! Jestli ho tu ještě jednou uvidím tak zavolám policii!'' Řekne mi. ''Tátovi to nebudu říkat, ale jak ho tu ještě jedou uvidím tak mu to hned řeknu a nemysli si, že nad tím mávne rukou.''

Zůstanu na ní stále překvapeně koukat. ''Mami.. Já ho ale miluju!'' Namítnu. ''To mě vůbec nezajímá! Ty ho nemiluješ.. To ti jen tak popletl hlavu a teď si to myslíš.'' Najednou už nebrečela. ''Jen co se sem nastěhujeme tak z tebe někdo udělá hnusného buzeranta!'' Tohle se mě už dotklo a po tvářích mi tekly slzy. Myslel jsem si, že by mě spíše měla podpořit, protože to rodiče většinou dělají ne? Odejdu rychle z místnosti k sobě do pokoje, kde se svalím do postele a naplno se rozbrečím. Zacinkal mi mobil a když se na něj podívám tak uvidím Keisukeho jméno. Přečtu si od něj zprávy typu proč neodpovídám tak dlouho a jak to s mamkou dopadlo.

K: ,,Tak co? Vše v pořádku? Škoda, že zrovna musela přijít.. Bylo to zajímavé.''

S: ,,Nechci tu být.. Nesnáším to tu. Nic není v pořádku.''

K: ,,Co se děje?''

S: ,,Šel jsem hned za ní, abych se jí omluvil.. Zakázala mi se s tebou vídat..''

K: ,,Co? To nemůže! Nemůže ti jen tak zakazovat s kým se budeš a nebudeš bavit!''

S: ,,Já vím..''

K: ,,Mám přijít a omluvit se?''

S: ,,NE! Má tě za úchyla.. Zavolala by policii..''

K: ,,Policii? Jako vážně?''

S: ,,Jo.. Promiň.. Uvidíme se zítra.''

K: ,,Dobře.. Ale chci, abys věděl, že tě miluju. Ona si to nechá proležet v hlavě a pak to bude v pořádku.''

Trochu se pousměju. Alespoň mi trochu zvedl náladu. V posteli jsem rovnou usnul a ráno jsem se probudil s červenýma očima. Povzdychnu si a obléknu se do čistého. V koupelně se upravím a opláchnu si obličej studenou vodou, abych se trochu probral. Když jsem šel na chodbu i s batohem, že půjdu do školy tak matka procházela kolem a ani se na mě nepodívala. Dělala jakobych tam ani nebyl. Vezmu si klíče a jdu do školy, kde u mé skříňky čeká už Keisuke. Hned se mu schoulím do objetí a fňuknu. Bez jediného slova mě objímá a hladí po zádech. Po chvilce jsem se odtáhl. Pohladil mě po tváři a políbil na rty. ''Bude to dobré.. Spolu to zvládneme.'' Šeptl. Jen jsem příkývl a pak jsem si vzal své věci. Doprovodil mě do třídy a pak odešel na hodinu. Neměl jsem vůbec chuť s někým dneska mluvit a tak jsem byl věčně na svém místě a když už jsem někam šel tak to byl záchod, ale tam se pak objevil Rei.

''Ale, ale, ale.. Copak nám tu dělá princezna? A kde máš toho svého ochránce?'' Rozhlédl se kolem sebe a zasmál se. ''To tě taky někam pustil samotného?'' Nadzvedl pobaveně obočí. Vážně jsem na něj neměl náladu. ''Rei.. Teď ne.. Necháme to na jindy, jo?'' Zeptá se, ale už podle toho jak se zatvářil jsem poznal, že nechce. Chytil mě pod krkem a hodil se mou o zeď. Heknu bolestí a chvilku popadám dech. Když ho ale popadnu tak dostanu ránu do břicha. ''Jestlipak ti ho tam už zasunul? Podle mě ne.. A proč? Protože nemá co.'' Uchechtl se a pak mi dal znovu pěstí do břicha. Mlátil mě tam tak dlouho dokud jsem nezůstal ležet na zemi. ''Tak se měj příště princezno.'' Zasmál se a pak odešel. Chvíli jsem tam ležel a pak jsem se snažil vstát, což bylo celkem obtížné. Vstal jsem a došel jsem pomalu do třídy. Bolelo mě celé tělo. 

Hned po škole jsem se vypařil, protože jsem nechtěl mluvit ani s Keisukem. Když jsem přišel domů tak jsem slyšel otcův hlas. ''Vítej doma!'' Zuju si boty a jdu do obýváku. ''Ahoj.. Co ty tady? Nemáš být v práci?'' Zeptám se ho. ''Mám volno na týden.'' Řekl radostně a matka vedle něj seděla s falešným úsměvem. ''Hmm.. Aha.'' Řeknu a hned jdu do pokoje, kde se zavřu. Přetvářet se umí. Kouknu se na mobil, kde byla zpráva od Keisukeho. 

K: ,,Proč si na mě nepočkal?''

S: ,,Promiň.. Nebylo mi dobře.'' 

Odepíšu mu a pak už zprávy ignoruju. Lehnu si a koukám se do stropu. Nechci tu zůstat.

Okey.. Mám pár dnů zpoždění, ale ten díl tu je ne? I přes to, že je půl páté ráno.. :DD Tak.. Chci se omluvit za případné chyby.. Ta řeč s jeho mámou mi připomněla akorát tak to jak se mnou mluvila moje matka, když se dozvěděla, že mám holku, ale pak s tím rozdílem, že já se s ní neviděla další den ve škole, protože bydlela jinde... A ani nás nenačapala nikde v posteli xD Ale co. :D Tak nějak to mám už promyšlené jak tato knížka skončí. :DD Možná to ještě časem pozměním, ale nevím. :D Každopádně.. Konec tohoto dílu a těším se na vás u dalšího! :33  Budu ráda za hvězdičky i komenty c: