Šikanován ve škole

22.- Třeba máme jen nějakou krizi

Měli jsme tu být pouze na týden, ale ještě o sedm dní se to protáhlo. S Reiem jsem mluvil už jen asi dvakrát za to s Keisukem jsem jednou volal a pak po týdnu co jsem stále nebyl doma mi psal už zprávy typu, že neví jestli mi může vůbec věřit, že jsem s rodiči a tak.

Když dorazíme konečně domů tak si vybalím a rozhodnu se jít za Keisukem, který mi otevřel. ,,Ses taky vrátil?" Zeptal se. Ani se neusmál, prostě se otočil a šel zase dovnitř. Dveře nechal otevřené, abych mohl vejít. Vejdu a dveře zavřu. ,,Ano, asi před hodinou." Odpovím mu. ,,A rodiče to ví?" Řekl aniž by se na mě podíval. Zamračím se. ,,Jasně že to ví, když byli se mnou." Zasmál se. ,,Prosimtě.. Kdo ví s kým si vlastně byl.." Podíval se na mě podruhé za tu dobu co jsem přišel. Já na něj zůstanu překvapeně koukat. Šel jsem hned za ním, abych mu řekl, že jsem zpátky a že ho mám i přes všechno rád a on mi řekne tohle? ,,To mi na to ani nic neřekneš?" Uchechtl se. ,,Nemysli si.. Vím moc dobře, že se s Reiem bavíš. Neublížil ti náhodou? Ve škole si brečel jak si se s ním vyspat nechtěl, že tě donutil, ale kdo ví jestli to je vůbec pravda." Zakroutil nad tím hlavou. ,,Beztak si byl někde s ním." To už to ve mně vřelo. ,,Říkal jsem ti, že jedu s rodiči." Zamračím se. ,,Ano, bavím se s ním a rozhodně si za tu dobu co jsem byl pryč na mě vzpomněl častěji než ty.. On mi aspoň napsal jak se mám." Řeknu mu. ,,Ty mně tady něco vyčítej! Běž za tou holkou, bude určitě ráda, že tě uvidí a ty budeš rád, že ses mě konečně zbavil! Přišel jsem první za tebou, abys byl první, kdo bude vědět o tom, že jsem už přijel, ale asi to byla chyba. Celý tenhle vztah je jedna velká chyba." Chtěl něco říct, ale nepustil jsem ho ke slovu. ,,Rozhodně bych byl teď radši někde s ním než s tebou." Dokončím to a vyjdu z jeho domu byl jsem naštvaný.

Překvapeně se na mě koukal. Těžko říct jestli to je kvůli tomu, že jsem řekl o té holce a nebo kvůli tomu, že jsem se vůbec ozval. Vyběhl za mnou a chytil mě za ruku. ,,Shuu, počkej.." Řekl mile. ,,Já to tak nemyslel.." zastavím a ruku vykroutím z jeho sevření. ,,Jo.. To ty to tak nikdy nemyslíš. Vždy jak se ti to jen hodí! Nesahej na mě.." řeknu mu a otočím se znovu k odchodu, ale to mě zase chytil. ,,Prosím.. Počkej." Šeptl téměř zoufale. ,,Řekl jsem, abys na mě nesahal." Zamračím se. ,,Pusť mě.. Tohle nemá už cenu." Probodnu ho pohledem. ,,Určitě má.." Držel mě dál. ,,Ne, nemá. Vždyť máš o mně furt pochybnosti. Moc dobře víš kam to s takovou míří.. Ke konci. Protože to, jak mi neustále předhazuješ Reie je neskutečný! Nemluvím s tebou o něm kvůli tobě, ale neustále něco slyším jak s ním spím a tak. Řeknu ti jedno, Keisuke.. Myslel jsem si, že jsi lepší člověk, ale zmýlil jsem se. Časem se ukáže jaký ten člověk doopravdy je. Nikdy bych neřekl, že ty budeš zrovna takový." Zakroutil jsem nad tím hlavou a vyškubl jsem se mu. ,,Věci, které máš u mě ti vyperu a donesu." Řeknu mu. ,,Shuu.." Řekl jen, ale to už jsem odešel. Nechci se s ním dále bavit. Mrzelo mě to, ale byl jsem i naštvaný.

Domů se mi zas tolik nechtělo, ale co jsem měl jiného dělat? Jít za Reiem a vybrečet se mu a nebo si postěžovat? Ne.. To ne. Vrátím se tedy domů, ale vezmu to delší cestou. Nemyslel jsem si, že ten vztah ukončím zrovna já, ale stalo se. Doma se vysprchuji a vyperu všechny Keisukeho věci, které tady měl. Dal jsem mu je do tašky a to i s některými věcmi, které mi koupil. Dám to stranou a lehnu si na postel. Podívám se na noční stolek, kde obvykle býval perníček, ale teď byl ukrytý v šuplíku. Vyndám ho a dám si ho na stolek. Chvíli ho tak sleduju, ale pak zavřu oči a usnu. Hned ráno na mobilu mám několik zpráv jen od Keisukeho.

Dobré ráno, lásko. Snad si se dobře vyspal.

Co dnes něco společně podniknout?

Promiň, asi ještě spíš. Napíšu ti pak.

Nemůžu na tebe přestat myslet.. nechci o tebe přijít.

Omlouvám se..

Shuu? Mohl bys na chvíli jen před dům? Prosím..

Moc prosím.. Chci se omluvit a aspoň se rozloučit.

Psal dál, ale já mu neodepisoval. Matka mě pak poprosila, abych zašel do krámu pro marmeládu, protože dělala palačinky. Obuju se a vyjdu ven z domu. Stál tam. Stál u branky. Jen se na něj kouknu, ale nic neříkám. ,,Shuu!" Pousmál se, šel ke mně, chytí mě za boky a naklonil se ke mně, že mi dá pusu, ale já uhnul hlavou takže mi dal pusu jen na tvář. Smutně se na mě podíval. ,,Myslel jsem, že nepřijdeš.." řekl mi a trochu se usmál. ,,Taky že ne.. Jdu jen do krámu." Řeknu a rozejdu se směrem, kde je krám. Úsměv mu z tváře ihned zmizel. ,,Můžu jít s tebou? Prosím.. Nemusíš se mnou mluvit, ale vyslechni si mě." Prosil mě. Povzdychnu si. ,,Dám ti aspoň pak ty věci." Řeknu mu.

Celou cestu do krámu se mi omlouval, že ví, že to pokazil a že nebyl vždy příjemný, ale že žárlil. ,,Ta holka.. Byl jsem s ní venku ze slušnosti." Řekl a povzdychl si. ,,Teď mi řekni jak můžu věřit já tobě? Vždy mi něco řekneš a pak najednou si to tak nemyslel. Víš.. I kdybych ti to prominul tak své slova už zpátky nevrátíš a věř mi, že tohle se jen tak zapomenout nedá. Dřív nebo později by k tomu rozchodu stejně došlo takže to už nech být. Já nechci dál trpět ty tvoje nálady." Řeknu mu a jdu ke kase, kde zaplatím. Vrátím se domů a on šel celou dobu se mnou. Celou tu dobu se mě snažil přemluvit, ale marně. ,,Donesu ti ty věci." Řeknu mu, když jdu do domu. Marmeládu dám mamce do kuchyně a jdu do pokoje pro jeho věci, které mu odnesu. ,,Shuu.. Můžu dostat aspoň tu pusu?" Zeptal se smutně. Vypadal jako ublížené štěně. Vážně jsem si myslel, že se každou chvíli rozbrečí. Jen přikývnu a natáhnu se ke krátkému polibku, ale on ho ještě prodlouží. Dal do něj lásku a své city. Když se odtáhne tak uhnu pohledem. ,,Teď už jdi." Řeknu mu. ,,Nechci, aby to takhle končilo.. Nechci, aby to celé skončilo.. Třeba.. Třeba máme jen nějakou krizi.." zkusil ještě. ,,Jdi.." řeknu polohlasem a jdu do domu. ,,Shuu? Miluju tě.." řekl mi. Jen jsem se na chvíli zastavil.

,,To já tebe předtím taky." Šeptnu a odejdu.

Dnes už druhý díl za dnešek? Co se to se mnou sakra děje? 😂😂 Omlouvám se za případné chyby a doufám, že se vám líbila kapitolka. 😇😂 To se nám to trochu všechno hrotí sakra. 😂😂 Jaký máte z toho pocit? Rozhodl se Shuu dobře? 😁