Šikanován ve škole

17.- Perník

Povídali jsme si ještě jakou dobu, ale nakonec jsme si popřáli dobrou noc a usnuli jsme. Samozřejmě jak jsem si myslel, tak hned další den, co jsem potkal Keisukeho tak jsme se chytli. Měli jsme dneska zase někam jít, aby jsme stále nebyli na chatkách. Nakonec nás učitelé vzali na nějakou pouť, která byla kousek od kempu.

Seděl jsem tam na lavičce a přišla za mnou Mei. "Ahoj Shuu. Co ty tady tak sám?" Zeptá se mě udiveně. Dlouho jsem s ní nemluvil. "Ahoj." Usměju se. "Ale nic.." Řeknu jí. Nebudu přece každému vyprávět, že to je mezi mnou a Keisukem teď špatné ne? Přisedla si ke mně a bavili jsme se. Popravdě jsem díky ní přišel na jiné myšlenky. Šli jsme spolu i na několik atrakcí. Vážně jsem se bavil. Nakonec když jsme šli už asi ze čtvrté atrakce tak k nám přišel Keisuke. "Můžeš na moment?" Zeptá se mě a na Mei se trochu pousměje. Přikývnu a jdu s ním kousek stranou, aby Mei neslyšela náš rozhovor. Popravdě by mi to bylo asi i jedno, ale kdyby jsme se hádali tak by to nic hezkého nebylo. Promne si kořen nosu a povzdychne si. Já jen stojím před ním a čekám, co z něj vypadne. "Shuu, já se nechci furt jen hádat.." Řekne nakonec a podívá se na mě. "A myslíš, že já jo?" Pozvednu trochu obočí. Jen záporně zakroutí hlavou. "Ale sakra.. Ty se furt bavíš s Reiem i přes to, co ti předtím udělal a pak u něj i přespíš.. Co si mám pak o tom myslet?" V jeho očích byl vidět smutek. Nechci, aby byl smutný. "Jenže Kei.. Ty se ke mně taky nechováš nejlépe.. Sakra.. Jel jsem sem kvůli tomu, aby jsme byli spolu o něco víc, ale akorát se tu pak hádáme." Povzdychnu si. "Neříkám, že se mnou máš být od rána do večera, ale stačí mi říct, že někam jdeš a ne, že mě necháš bez jediného slova někde sedět.. Rei se mi věnoval mezitím co tys byl pryč. Bavil se se mnou normálně a je hodný.. Změnil jsem na něj názor." Řeknu a trochu se pousměju. "Budu se ti věnovat, ale prosím.. dnes už spi u nás na chatce." Chytí mě za ruku. ,,Budu." Slíbím mu a on se usměje. Políbí mě na rty a já se taky usměju. Byl teď roztomilý.

Vrátili jsme se k Mei s tím, že jestli jí nevadí, že by teď s námi byl i Keisuke. Byl jsem rád, že přišel a my si takhle promluvili. Drželi jsme se za ruce a Mei stále něco mluvila. Je strašně upovídaná. Usmíval jsem se. Vážně jsem se usmíval. Byl to upřímný úsměv. Nakonec jsme s Mei byli ještě chvíli, ale pak se omluvila a odešla za Hitomi, kterou jsme potkali. Nechali jsme jí jít. Keisuke se nahnul k mému uchu s menším úsměvem na tváři.
"Co zajít ještě na nějakou atrakci?" Zeptal se dostatečně nahlas, abych ho slyšel. "Můžeme." Přikývnu hned nadšeně. Hledali jsme nějakou atrakci na kterou by jsme šli. Zůstali jsme stát před ruským kolem. Nebylo sice největší, ale ani nejmenší. Keisuke za nás oba zaplatil.

Bylo to něco tak moc krásného. Kolo postupovalo vážně pomalu, ale to mi vůbec nevadilo. Bylo z něj vidět na už osvícené městečko, všechny ostatní atrakce, ale třeba i na jezero, kde jsme předtím byli. Tahle pouť je na kraji města takže z toho kola jde vidět jak město, tak i ta nádherná příroda. Ani jsme nebyli ještě úplně nahoře tak se ozvala rána a oblohu pokrylo několik jiskřiček různých barev a v různých tvarech. Vše se odráželo na hladině jezera. Uchváceně to sleduju a Keisuke mě obejme kolem pasu a hlavu si opře o moje rameno. Bylo to jak v nějakém romantickém filmu. Sledovali jsme spolu ohňostroj dokud neskončil a to už jsme byli stejně pomalu dole. Otočím se k němu čelem a dlouze ho políbím. Po tváři mi až stekla slza. Uchechtnu se a setřu jí. "Nemusíš se bát.. Nikam nejdu." Uchechtne se Keisuke. Nechápavě na něj kouknu a on hlavou kývne k mojí ruce, ve které držím pevně jeho mikinu. Hned jí pustím a usměju se. Touto atrakcí jsem chtěl zakončit tuhle pouť, ale Keisuke byl zřejmě proti, protože se mnou šel ještě do střelnice, aby něco vystřelil své drahé polovičce jak řekl on. Napřed se jen vztekal, protože mu to moc nešlo, ale nakonec se mu podařilo vystřelit kytku a pak chtěl ještě i medvídka, ale to se na mě kouknul strašně vážně. Lekl jsem se, že jsem něco udělal. "Potřebuju pusu pro štěstí." Řekl zcela vážně, ale pak se zasmál. Zakroutím nad tím hlavou s pobaveným úsměvem a políbím ho krátce na rty. Zřejmě mu to i pomohlo, protože to trefil. Medvídek byl menší, ale to vůbec nevadí. S úsměvem si ho vezmu i s tou kytkou a šli jsme dál. Tady už jsou jen stánky. "Chceš cukrovou vatu?" Zeptá se a já jen zakroutím hlavou, že nechci. "A co nějaké bonbóny? By nemuselo být špatné ne?" Zeptal se. "Dobře, ale koupím je já." Řeknu si svou podmínku. Celou dobu tu teď platil za mě on a já nechci, aby takhle za mě utrácel. Nakonec přikývne a nechá mě nějaké vybrat s tím, že si musí ještě odskočit, ale že se hned vrátí. Jen to odsouhlasím a vyberu hned několik druhů bonbónů. Zaplatím a když se pak otočím, že na Keisukeho počkám někde stranou tak uvidím Reie jak stojí v tom klidnějším místě poutě a kouří cigaretu. Když se na mě koukne tak mu zamávám s úsměvem a on jen kývne na pozdrav. Rei bez cigarety k sobě prostě nejde. I když ho to pomalu zabíjí tak mu to s ní sluší. Chtěl jsem k němu jít a prohodit s ním pár slov, ale to už byl Keisuke zpátky a s úsměvem mě políbil na tvář. "Dovolil jsem si ti koupit ještě něco malého." Řekl mi a dal mi střední perníkové srdce s nápisem 'Z celého srdce tě miluju.' Kouknu se na něj a trochu se zamračím. Bylo to teda krásné, ale nechci, aby za mě utrácel. "Nemusíš mi nic kupovat." Řeknu mu. "Co bych to byl za přítele, kdybych ti nekoupil na pouti perník ve tvaru srdce?" Usmál se a pohladil mě po tváři. Zakroutím nad tím hlavou a pak s ním jdu teda dál. Samozřejmě, že jsem se kouknul směrem, kde byl Rei, ale teď tam už nebyl.

Po náročném dni jsme konečně zalehli do postele a já hned usínal, ale Keisuke se chtěl zřejmě ještě chvíli mazlit. Snažil jsem se mu vyhovět aspoň na chvíli, ale byl jsem vážně unavený. "Kei.. Pojď spát.. Já tady už usínám." Šeptnu, aby jsme nevzbudili Kevina. "Tak dobře.. Dobrou noc." Popřála mi, ale to jsem vnímal už jen v polospánku a usnul jsem.
Když se ráno vzbudím tak jsem byl na chatce úplně sám. Keisuke šel asi na snídani nebo do sprchy. Obléknu se do něčeho čistého, učešu se a vyčistím zuby. Vyjdu z chatky a kouknu se na oblohu. Dnes to vypadá na déšť. Nadechnu se krásně čerstvého vzduchu a v tom uslyším uchechtnutí z vedlejší chatky. S úsměvem se kouknu tím směrem. "Něco k smíchu?" Zeptám se ho. Rei zakroutí hlavou. "I když jo.. Ty." Uchechtne se. "Kdyby ses viděl jak jsi byl mimo.." usmál se. "Ale bylo to roztomilé." Řekl nakonec. "Jo? Hele neštvi nebo jakožto první člověk, kterého dnes po probuzení vidím to schytáš nejvíc." Vypláznu na něj jazyk. "Ten jazyk si vyplazuj na někoho jiného." Řekl mi a oba jsme se zasmáli. Měl opět cigaretu v ruce. "Víš, že s tou cigaretou ti to i sluší?" Řeknu mu a opřu se o zábradlí menší terasy. "Vážně?" Pozvedne obočí a potáhne si z cigarety. Přikývnu na souhlas. "Ale opovaž se teď kouřit cigaretu po cigaretě." Zasměju se. "Jedna za čas nevadí." Uchechtnu se. "Když to říkáš." Pokrčí rameny. "A kde máš vůbec toho svého Romea?" Zeptá se. "Joo.. To kdybych věděl. Nevím. Buď bude na snídani a nebo se baví s přáteli." Pokrčím rameny. Teď mi to bylo celkem i jedno. Byl jsem upřímně rád, že tu není a že si můžu povídat s Reiem. Rei si dal cigaretu do pusy a zvedl ukazováček jako že mám počkat. Začal se hrabat v kapse a pomalu došel jen k terase od naší chatky. Z kapsy vyndal vážně malý perníček. Byl tak akorát do dlaně. Podal mi ho a usmál se. Podívám se na něj. Byl sice malý, ale ten, kdo ho dělal si s ním dal vážně záležet. Byl pečlivě nazdobený a krásným písmem tam bylo napsáno 'Miluju tě.' Jen tyto dvě slova. Ne jako na tom od Keisukeho. Trochu mi poskočilo srdce a já se na něj podívám. Jen se usmál a potáhl z cigarety. Vrátil se zpět na své místo, kde byl předtím. Než jsem stihl jakkoliv reagovat tak hlavou kývl k přicházejícímu Keisukemu. Perníček si hned schovám do kapsy, aby ho neviděl, protože by ještě udělal scénu a to nechci. Hned jak došel tak se na mě usmál, ale Reie propálil hnusným pohledem. "Zlato, jestli chceš na snídani tak pojď než to všechno sní." Řekl mi. "Já nemám ani moc hlad." Kouknu se na něj. "Měl bys něco sníst." Pohladí mě po tváři. Rei nás sledoval a u toho stále kouřil tu cigaretu. "Běž se najíst, Shuu. Budeš mít pak hlad a budeš litovat, že ses nenajedl." Usmál se Rei. Keisuke zaskřípal zuby. "Co kdyby ses staral o sebe? Smrdíš akorát kouřem." Ozve se Keisuke. Drknu do něj, aby toho nechal. "Kdybych se staral jen o sebe tak dopadnu jako ty. Já se zajímám o své kamarády." Zůstal na něj Rei koukat. Lítaly by tu blesky z těch jejich nenávistných pohledů. Hleděli si do očí a ani jeden z nich nechtěl odtrhnout pohled jako první. Keisuke měl ruce zatnuté v pěst. Rei se uchechtnul, cigaretu uhasil a zakroutil nad tím hlavou. Zamknul si chatku a odešel asi na snídani a ještě nezapomněl mávnout na Keisukeho na rozloučení.

Popravdě se mi chtělo smát, ale zadržel jsem to. Došli jsme sami na snídani a najedli jsme se. Celou tu dobu jsem se bál, že se mi ten perníček v kapse rozdrtí. Trochu se teda najím, ale hlavně jsem si dal teplý čaj. Na chatku jsem odešel jako první, protože Keisuke si povídal s kamarádem a tak jsem ho nechal být. Na chatce ihned vyndám perníček z kapsy a zkontroluju ho jestli je v pořádku a naštěstí byl. Schovám ho s úsměvem do tašky tak, aby ho Keisuke nenašel, ale taky aby se nerozdrtil.

Tak fajn.. Říkala jsem, že mám díl rozepsaný a popravdě jsem se k němu dostala až teď, ale za to je delší no ne? 😂 Ach bože.. na tom kole to byla taková slaďárna až to nebylo hezké.. 😂 No nevadí. Snad budete z dílu spokojený a já se asi vrhnu na psaní dalšího, abych je měla takhle předepsaný. 🤔 Teď mě tak napadlo.. Proč si je nepředepisuju už od začátku? 🤔 No nevadí. 😂 Každopádně jsem opět v Praze a bez wifi takže až budu někde připojená tak to hned zveřejním. 😂 Povím vám.. Je to tady v Praze peklo.. Máme domek kousek od Vltavy a za ten týden co jsem tady byla jsem tolik hadů snad ani za celý svůj život neviděla. ☺️ A pro člověka, který se bojí hadů je to vážně skvělé. 😂 Takže já tu nadskakuju už jen když vidím větev a mám z toho noční můry. 😂😂 No.. konec keců. Omlouvám se, že jste museli tak čekat, ale myslím, že se to i trochu vyplatilo ne? 😂 Budu ráda za vote a koment. 😇 Každopádně užívejte poslední dny prázdnin. 😂