Dirty Games || Harry Styles (CZ)

6. DÍL

„Stylesi,“ řeknu se zatnutými zuby, „co kdybys mi řekl všechna pravidla ještě před tím, než jsme začali hrát?“

Teď už jsem vzteky bez sebe. To si jako všichni myslí, že je naprosto normální dozvídat se pravidla během hry?

„Buď v klidu. Zayn to vyhrál jen jednou. A to hodně dávno. Jen tak znovu se mi to nepovede. Je to nadržené prase. Takže se nemusíš bát, že by si tě vybral,“ uchechtá se Harry.

„Vy všichni jste nadržené prasata,“ rozhodím rukama, „hrajete tuhle zvrhlou hru místo toho, abyste dělali něco užitečnějšího!“ řeknu hlasitěji, než jsem plánovala.

„Pokud vím tak ses k nám přidala. Nedělá to z tebe potom taky nadržené prase?“ zeptá se Megan se zvednutým obočím. Jak já ji nesnáším.

„Vždyť já ani pořádně nevěděla, o co půjde?“ vyhrknu. V tuto chvíli už v sobě nemám ani kapičku alkoholu. Zrovna když bych ji nejvíce potřebovala. Přejedu pohledem všechny okolo stolu.

„MŮžeme prostě jen pokračovat?“ zeptá se znuděně Josh a prsty poklepává o dřevěnou desku stolu.

„Hrejte si, jak uznáte za vhodné. Já končím,“ s těmito slovy se zvednu od stolu, z věšáku si vezmu kabát a kabelku. Ještě těsně před tím, než zabouchnu dveře, slyším Harryho, jak volá mé jméno. Dělám, že ho neslyším. Chci být z toho pokoje co nejrychleji pryč. A být mu tak daleko jak jen to půjde.

Když jsem konečně na čerstvém vzduchu, vydám se k hlavní silnici. Z kabelky vylovím mobil, abych zjistila kolik je hodin. Je něco málo po dvanácté. Kromě času vidím, že mám i tři zmeškané hovory od Molly a dva od Brada. Vytočím číslo Molly. Čekám, až uslyším její hlas.

„Jenn!“ vykřikne a následuje její chichot, „kde lítáš?“

Rozebírat po telefonu to co se dělo předešlé dvě hodiny jsem v plánu neměla a tak uvažuju co bych ji řekla.

„Jsem na cestě domů,“ odpovím, „kde jsi? A kde je Brad?“

„Pořád trčíme v tom klubu. Nechceš ještě přijít? Neuvěřila bys kolik je tady úžasných lidí,“ vykřikne zvesela a zasměje se.

„Promiň, ale dneska už ne. Jsem unavená. Užijte si to. A zítra ráno se mi ozvi. Teda pokud si tento rozhovor budeš samozřejmě pamatovat,“ pousměju se. Na druhé straně slyším už jenom hluk následovaný hlasitým rozloučením. Zavěsím a vydám se domů.

Po cestě narazím na pár opilých lidí. Jelikož já už v krvi nemám ani kapku alkoholu, přijdou mi všichni strašně vtipní. Jeden chlap si povídal se stromem a snažil se mu namluvit, že vypadá jako hroch. Ale strom s ním pravděpodobně nesouhlasil a tak se s ním dotyčný dál a hlasitěji dohadoval.

Když konečně dorazím na naší ulici, přitáhnu si kabát více k tělu. Zima mi najednou začne prostupovat každičkým kouskem kůže. Když dojdu před dům, přejdu rychle příjezdovou cestu. Postavím se před dveře, v kabelce začnu hledat klíče od domu. Po nekonečném hledání si odemknu. Zuju si boty, kabát pověsím na věšák v předsíni a vydám se ke schodišti. Z obýváku ke mně doléhá tlumené světlo a zvuk televize.

„Jennifer?“ objeví se mamka mezi dveřmi do obýváku, „co tady děláš? Neříkala jsi, že budeš u Molly? Stalo se něco?“ zavalila mě otázkami.

„Nic se nestalo,“ lež, „Molly tam ještě zůstala. Já jsem byla strašně unavená a tak jsem šla domů,“ napůl pravda a napůl lež. Nebyla jsem unavená. Ani trochu. Po tom polibku jsem celou cestu domů nemyslela na nic jiného než na Harryho dokonale tvarované rty. Jako bych měla v mozku naprosto vygumováno a byla tam jen ta jediná osoba. Harry. Musela jsem se sama sobě zasmát. Ale vyšlo ze mě jen zoufalé zasmání.

„Dobře, tak si běž lehnout,“ podívala se na mě mamka starostlivě a pousmála se. Řekla jsem mamce rychlé „dobrou“ a vyběhla schody. Zamířila jsem hned do koupelny, kde jsem si dala dlouhou horkou sprchu. Odlíčila jsem si obličej a oblékla si pohodlné pyžamo, které se skládalo, z červených kraťas a černého tílka.

Po výborné sprše jdu hned do pokoje. Z kabelky vytáhnu mobil a zalezu do postele. Podívám se na čas. Je pár minut po jedné hodině. Povzdechnu si a mobil položím na noční stolek vedle postele. Lehnu si na záda a zírám do stropu. Pořád tam je. V mojí hlavě. Ta jedna osoba.

Se zaúpěním se přetočím na pravý bok a začnu myslet na náhodné věci, které mám ráda. Jenže Harry se v mých myšlenkách pokaždé objeví. Znovu se přetočím. Tentokrát na břicho. Skoro celá se přikryju pod peřinu a začnu si pobrukovat melodii písničky, která mě zrovna napadne. Nevím, jak dlouho takhle ležím. Ale konečně začnu pomalu usínat.

--------------------------------------

Slyším vyzvánění mobilu. Se stále zavřenýma očima natahuju ruku k nočnímu stolku, kde se nachází mobil. Když ho nahmatám, neobtěžuji se přečíst, kdo mi volá. Prostě jen zmáčknu tlačítko „přijmout“.

„Haló?“ zeptám se rozespalým hlasem. Do pokoje mi už začaly dopadat paprsky slunce a tak celá zalezu pod peřinu.

„Už mě nikdy nenechávej samotnou s Bramem. Ten blbeček využije každé příležitosti mě opít,“ zaúpí Molly. Z jejího hlasu jde poznat, že musí zažívat brutální kocovinu.

„Promiň,“ uchechtnu se, „příště už tě s ním nenechám.“

„Kam si vlastně včera večer zmizela? Chci slyšet všechno a pravdu! Že ty ses někomu dostala do trenek? Už bylo na čase!“ začne Molly strašně rychle mluvit.

„Nedostala jsem se do trenek nikomu,“ ujistím ji, „jen jsem šla s pár lidmi pryč.“ zamumlám. A doufám, že Molly mi nerozuměla.

„S kým? A kam jsi šla?“ vyhrkne Molly, ale potom slyším její tiché „auu“ a dokážu si živě představit, jak se chytla za bolavou hlavu.

„Jen s pár lidmi co jsem potkala u baru,“ promnu si oči a pomalu je otevřu.

„Jennifer! Jestli mi to okamžitě neřekneš, za pět minut jsem u tebe a vymlátím z tebe odpovědi!“ pohrozí mi, „ikdyž v mém momentálním stavu u tebe budu vlastně nejdřív tak za osm minut.“

„Raději běž objímat záchod. Já ti to řeknu jindy,“ snažím se to nějakým způsobem zakecat.

„Jennifer, počítám do tří!“

„Můžeš to nechat být?“ snažím se ji to nějakým způsobem rozmluvit.

„Jedna,“ začne počítat.

„No ták! Buď kámoška.“

„Dva.“

„I když ti to řeknu, neudělá se ti po tom dobře,“ možná právě naopak, řeknu si pro sebe.

„A jedna jsou tř-,“ nedořekne.

„Fajn, fajn. Řeknu ti to. Ale slib mi, že zůstaneš po zbytek soboty i neděle doma a k mému domu se ani nepřiblížíš.“

„Fajn, slibuju,“ řekne. O co, že překřížila prsty, pomyslím si.

„Byla jsem s Harrym a jeho kámošema,“ řeknu šeptem. Sotva to dopovím, sluchátko je hluché. Molly mi to típla. Tak teď nevím co si o tom myslet.