Dirty Games || Harry Styles (CZ)

8. DÍL

„Proč?“ zeptám se potichu naprosto bezmocná. Stále na něj nevěřícně koukám.

„Megan a Stella mě už nudí,“ pokrčí rameny.

„Na to ti kašlu Stylesi,“ syknu a vydám se znovu ke třídě. Harry mě ale doběhne a chytne mě za ruku, aby mě zastavil. Neochotně se na něj otočím.

„Počkej! Vždyť ani nevíš, o co půjde,“ řekne a pustí mé zápěstí, když si uvědomí, že ho stále drží.

„To sice nevím, ale mám docela velkou představu o tom, o co půjde,“ řeknu nasupeně, „prostě mě nechej na pokoji. Kašlu ti na to, že jsi vyhrál a vybral si mě. Nikam s tebou nepůjdu. Prostě ti na to kašlu!“ skoro zakřičím. U skříněk je už jen pár lidí. Ale ti nám nevěnují pozornost, za což jsem ráda.

Otočím se na podpatku a vydám se ke třídě. Harry mě už nechá být. Úlevně si vydechnu. Když dojdu do své třídy, posadím se na své obvyklé místo u okna. Jakmile dojde učitelka, nejsem schopna ji pořádně vnímat a tak jen ležím na učebnicích a sleduju oknem co se venku děje.

Jak si mohl myslet, že bych s ním něco chtěla mít?

Okamžitě si vzpomenu, jak mě v pátek večer líbal. Zavřu oči a otráveně zamručím.

„Něco se vám na tomto příkladu nezdá, slečno Rogersová?“ zeptá se mě učitelka s tázavým pohledem. Moje hlava okamžitě vystřelí a já se posadím.

„Ehm, ne. Zdá se mi naprosto v pořádku,“ řeknu rychle.

„Aspoň se snažte, aby to vypadalo, že pozor dáváte,“ zamračí se a otočí se zpátky k tabuli.

„Rozkaz,“ řeknu potichu, abych to slyšela jen já.

--------------------------------------------

Když se dostanu do jídelny, jdu k pultu s jídlem. Nemám vůbec na nic chuť. Prostě si vezmu první jídlo, které mi přijde pod ruku. Rozhlédnu se po jídelně. Když uvidím Molly s Bradem na našem obvyklém místě, vydám se k nim.

Beze slova se posadím naproti Molly a vedle Brada. Oba mě mlčky pozorují a žvýkají.

„Co je? Mám něco na obličeji?“ zeptám se. Můj pohled přeskakuje z Molly na Brada.

„Nic na obličeji nemáš,“ ujistí mě Molly. Pohled sklopí do svého talíře.

„Kdy ses mi chystala říct, že jsi z toho klubu odešla s Harrym?“ vyhrkne Brad trochu hlasitěji a já se zakuckám džusem, který jsem zrovna pila. Rozhlédnu se kolem, jestli ho někdo neslyšel. Všichni si ale dál hledí svého jídla. Otočím se zpátky na Brada.

„Cože?“ dělám, že nevím, o čem mluví.

„Nehraj to na mě. Molly mi všechno řekla,“ vítězně se usměje. S vražedným pohledem se podívám na Molly a ta zase na Brada.

„Ty blbečku! Říkala jsem, že ode mě to nemáš!“ sykne na Brada. Ten ale dál skenuje pohledem mě.

„Takže?“ pozvedne obočí. Začnu se vidličkou přehrabovat v hranolkách.

„Co chceš slyšet? Všechno už očividně víš,“ odseknu. Vidličku položím na tác a ten potom celý odsunu od sebe. Na jídlo nemám ani pomyšlení.

„Ale chci tu blbost, co jsi udělala slyšet od tebe,“ uchechtne se, „ty to nebudeš?“ zeptá se a ukáže na můj tác s jídlem. Jen zavrtím hlavou a pokynu mu ať si jídlo klidně vezme. Beze slova vstanu a posbírám si věci. Dám se na odchod.