7. DÍL

3K 149 5
                                    

Odložím mobil zpátky na noční stolek. Zachumlám se zpátky do peřin a pokusím se ještě na chvíli usnout, i když je už jedenáct hodin. Sotva podřimuju, když mě vyleká zvonek u hlavních dveří a následný dusot na schodech. Někdo mi bez zaklepání vtrhne do pokoje. Otočím se a uvidím Molly, která mě vraždí pohledem.

„Jennifer Rogers!“ vykřikne na mě. Vyděšeně ji pozoruju, jak jde směrem k posteli. Vezme mi peřinu a já zamručím nad ztrátou příjemného tepla.

„Vrať mi tu deku,“ otráveně zamumlám a schoulím se do klubíčka, abych si udržela aspoň trochu tepla. Molly vyskočí ke mně na postel tak prudce, že se potom chytne za bolavou hlavu. Uchechtnu se. Molly mě ale hned sjede pohledem a tak toho okamžitě nechám a posadím se naproti ní.

„Sakra Jennifer! Kdy jsi mi to chtěla jako říct?“ vyhrkne hned.

„Kdybych věděla ja-,“ začnu ale Mollyina ruku, která mi ukáže, abych přestala mluvit, mě zastaví.

„Nejprve mi přines něco na hlavu nebo tady umřu. Potom si můžeme promluvit,“ řekne mi. Vstanu z postele a dojdu do koupelny pro prášek proti bolesti hlavy. Vezmu i sklenku vody aby Molly mohla prášek zapít. Když se vrátím do pokoje a podám Molly vodu s lékem, okamžitě si ho ode mě vezme a zapije.

„Teď se posaď tady,“ poklepe na místo vedle sebe, „a začni vysvětlovat, mladá dámo.“

Nad jejím oslovením protočím očima, ale pokračuju v tom, kde jsem začala.

„Kde jsem to skončila? Jo už vím. Kdybych věděla, jak tě to naštve, nic ti neřeknu,“ pokrčím rameny. Molly se na mě ublíženě podívá.

„Fakt bys mi to neřekla? Své nejlepší kámošce?“ zeptá se udiveně. Na chvilku se zamyslím.

„Já nevím. Asi bych ti to jednou stejně řekla. Ale nevím co tě na tom tak rozhodilo,“ řeknu a začnu si hrát s náramkem.

„Ty nevíš co mě tak rozhodilo? Jenn, vždyť jsi odešla se Stylesem! S tím Stylesem, s kterým abych ti připomněla, se nemáte moc v lásce. A to nemluvím o tom, že sebou měl i tu svou smečku!“ vysype ze sebe. Má pravdu. Teď nechápu, jak jsem s nimi mohla vůbec někam jít.

„Máš pravdu. Já nevím, asi to bylo těmi drinky,“ odpovím a omluvně se na Molly usměju.

„Hlavně mi slib, že už s nimi a hlavně s ním nikam nepůjdeš,“ zdůrazní slova ‚s ním‘ a upřeně se mi dívá do očí.

„Fajn, slibuju,“ řeknu, ale z nějakého důvodu zkřížím prsty za zády.

„Super, a teď když dovolíš, se odeberu zpátky domů, kde budu ve společnosti kocoviny trpět. Uvidíme se v pondělí,“ řekne a rozloučíme. Když odejde, převléknu se do domácího oblečení a jdu dolů za rodiči.

-------------------------------------------

Zbytek soboty jen proflákám. Koukám na staré díly seriálu Teen Wolf a rozplývám se nad Dylanem O’Brienem.

Dirty Games || Harry Styles (CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat