Červená záře skví se na obzoru
Složená z prapodivných vzorů
A vítr nese ohně vůni
a pak kouř z něhož oči slzí
Zoufale tisknes v rukou poslední černou růži
Popílek prolétající vzpomínky rozezní
Jeho šedé vločky jež tváří se jako sníh
Ze strachu kdesi ozývá se pomatený smích
Někoho kdo všechno ztratil
V kom zbylo už pouhé prázdno
V tom kdo vzal a nikdy nevrátil
Tiché ťapičky krysího Smrtě
Lehce trepetaji se ve vzduchu
Před jeho nelidsky lidským druhem
Nikdo je nevidí jen Ty
A ti pro které přichází
Náhle ti dojde že ten smích je tvůj
Tvůj tvůj vlastní
Smích schoulené kuličky
Jež šílí snad poznáním
Tobě byla určena ona hranice
Ty můžeš za osud světa
Svět si jde pro tebe čarodějnice
Celá města
ČTEŠ
Střípky Šílenství
PoetryStřípky poskládány do mozaiky která není nikdy vidět celá vždy když uzříš jednu část navždy zmizí ti z paměti druhá
