Jednoho dne jenž byl v květen
Mě byl do rukou můj život svěřen
Nikdo nedal mi manuál neřekl co mám dělat
A tak jsem se snažil jeho smysl hledat
Nebyl jsem nijak požehnán nebesy
Nedostalo se mi krásy
Není ostríží můj zrak
Má mysl tupá jak kladivo
A srdce jez tolikrát mně zradilo
Napohled děsný a zevnitř stejně tak
Jsem divný sám sobě a druhým zrovna tak
Nejsem blázen ale hlasy se stále ptají
Kam před nimi utéct mám kde už mi pokoj dají
Má krev je chladná
Nevím jak projevit cit
Avsak samota je strašná
A já nechci sám tu být
A stále doufám v zázrak
Ze život můj nabude smyslu
Ze budu mít pro co žít
A ne že jenom bez rozmyslu
Svému konci v naruč jít
ČTEŠ
Střípky Šílenství
PoesíaStřípky poskládány do mozaiky která není nikdy vidět celá vždy když uzříš jednu část navždy zmizí ti z paměti druhá
